Už dva dny jsem v práci pokašlávala. To by nebylo tak nejhorší, kdybych pracovala sama. Ale v poslední době nás pracuje obvykle 6 lidí neboli dvě skupiny po třech společně.
Včera večer se můj kašel a doprovodné symptomy (mírná bolest v pažích a stehnech) zhoršily. Šla jsem spát pod vlivem článku Psice o koupi či nekoupi skleněné deky a raději jsem se dobře zabalila do mojí oblíbené flanelové plachty a prošívané pokrývky.
Loni v létě, když mi zahaproval minulý blog, že mě nenechal přidávat další fotky, jsem se dala inspirovat soutěživým blogerem Čerfem. Tento sympatický člověk nebojácně obesílá svými povedenými světlomalbami mezinárodní soutěže a sklidil od přísných porot, k radosti své i svého fan klubu, už nejeden vavřínový věnec. A nejen vavřínový, dokonce i stříbrný a zlatý! :-)
V poslední době, asi 2 - 3 roky, nějak špatně spím. No, dalo se to čekat. Roky jsou tady a zbytek rodiny (manžel a dvě děti) spí špatně celý život, tak jsem se jim asi přizpůsobila.
Z neděle na pondělí jsem tedy jako obvykle spala slabě a na pondělní večer nás známý pozval na párty. Tedy na žranici stylu "sejdeme se na určeném místě a každý donese nějaké jedlé překvapení" na společný stůl. Nepotřebuju, aby si někdo myslel, že se během pracovního týdne účastním chlastacích večírků.
Roste nám za domem javor. Už tu byl, když jsme před 26 lety domek zakoupili. Přestože není cukrový, snažili jsme se od jisté doby každé předjaří z něj odebrat něco mízy.
Máme před domem mladou třešeň. Kdysi mě napadlo, že ji využiju jako držák k zavěšení slisovaných semínek pro chudáky ptáky, kteří se u baráku ve křoví třesou zimou a nikdo jim nic nedá.
Začalo to ve středu odpoledne. I když bylo relativně teplo, z nebe se najednou sypal sníh. Na zemi se moc nedržel, ale postupně se změnil ve zmrzlý déšť. Ten vytrval až do pozdního večera.
Nedávno jsem u několika blogerů narazila na uměleckou formu "čmárání po zdi", tzv. grafitti.
Manžel na dnes naplánoval aktivitu. Domluvili se s kamarádem, že pojedou na akci "Semínková sobota", která se konala v jedné malé knihovně poblíž našeho městečka. Napřed jsem váhala, mám-li jet taky. Do jara ještě daleko a semínek mám už teď asi dvacet pytlíků.
Po víc jak roce jsme se konečně odhodlali zatelefonovat a objednat Kat na povinné přeočkování. Ne, že bychom byli takoví držgrešle, ale bytostně nesnášíme telefonování (donedávna jsem ani neměla mobil) a navíc máme sklerózu. Objednali nás na posledního ledna, půlhodiny po konci mé šichty.
Tak nám podle čínské astrologie začíná rok Králíka. Jednoho máme doma. Je sice “zemní”, na rozdíl od toho letošního “vodního”, ale snad mu i tak půjde tento rok k duhu.
Když jsme před Vánocemi uvažovali, co bychom si tak nadělili, vzpomněli jsme si, že dcera se nedávno několikrát zmínila o chuti jít bruslit. No jo, bruslit. Jenže v baráku ani jedna brusle, takže jsme nikam nešli. Ale u příležitosti Vánoc bychom si snad mohli brusle nadělit. Manžela z téhle nadílky vynecháme. On nechodil s potomky ani na bruslení se školou, že prý má vetché kotníky. To já zas jo! Sice jsem občas podpírala mantinel a občas sebou švihla, jenže to už k amatérskému bruslení tak nějak patří.
