Po víc jak roce jsme se konečně odhodlali zatelefonovat a objednat Kat na povinné přeočkování. Ne, že bychom byli takoví držgrešle, ale bytostně nesnášíme telefonování (donedávna jsem ani neměla mobil) a navíc máme sklerózu. Objednali nás na posledního ledna, půlhodiny po konci mé šichty.
Prima, to se akorát stihne. Přijedu domů, nachystám přepravku... Moment, přepravky jsme se kdysi zbavili v bláhovém domnění, že už ji nebudeme potřebovat. A jo, minule jsme vezli Kat na mučení v síťovinovém koši na prádlo vloženém do lepenkové krabice. Jenže kde jsou?
Koš jsem naštěstí brzo objevila v otevřeném kumbálku pod schodištěm, ale škatuli jsem od minula už asi na něco použila. Nejspíš na odvoz nepotřebných věcí do sekáče. Naštěstí pod schody bylo i pár prázdných krabic různých velikostí a jedna z nich (po mikrovlnce) se velikostí přibližně shodovala s košem. Vršek, tedy ty čtyři uši krabice, které se k sobě po dvou přikládají, aby se krabice mohla zavřít a případně zalepit, jsem odřízla, takže zůstalo jen dno a 4 boční stěny. Koneckonců jsem nechtěla naši číču zalepit do škatule a odeslat do Timbuktu; jen chvilkami poponést, tak, aby mi neuprchla.
Když bylo všechno připraveno, přivolala jsem zbytek výpravy na veterínu, to jest manžela, dceru a kočičku Kat. Když Kat zjistila, že se ji chystám vecpat do koše v krabici, trochu zaprotestovala, ale dala si říct, a tak se mi ji podařilo bez nehody donést do auta. Krabice měla naštěstí v bočních stěnách otvory na ruce, a tak se docela dobře nesla.
Dcera přisedla dozadu ke kočce v krabici a dávala pozor, aby se Kat nevysoukala ven, zatímco ji utěšovala, že ji brzo vyndáme. Manžel sedl za volant, já vedle něho a už se jelo. Za asi 5 minut jsme přijeli k budově veterinární kliniky. Všude tma. Manžel strašil, že na nás zapomněli a odešli. Ale vystoupila jsem z auta, zazvonila a otevřela dveře. V recepci seděla vlídná tmavovlasá paní a když jsem jí oznámila, že vezeme Kat na očkování, nic proti tomu nenamítala.
Minule, v roce 2021, mohl vejít se zvířátkem jen jeden člověk, ale tentokrát mohli vstoupit všichni, kdo měli o to zájem. Vstoupily jsme s dcerou obě, já nesla krabici, manžel se rozhodl počkat v autě a poslouchat rádio. Paní recepční nás zavřela (na mou žádost) do ordinace a tak Kat mohla konečně být vysvobozena ze zajetí. Pro jistotu se však na chvíli schovala pod židli.
Když vstoupila veterinářka, naparovala se už Kat na prohlídkovém stolku. Vzhledem k tomu, že Kat měla dýchací potíže (má je už od té doby, co přišla na svět), chtěla jí veterinářka naservírovat antibiotika, ale v počítači zjistila, že už minule Kat antibiotika měla a nikterak jí to nepomohlo, a proto jsme se nakonec dohodly, že antibiotika vynecháme a zůstane u původně plánovaného přeočkování. Byly to dvě injekce a Kat se trochu cukla jen při první z nich. Při druhé už byla jako pěna. Pochválila jsem ji, že byla tak statečná, zaplatila jsem a vrátili jsme se zpátky domů.
Myslela jsem, že se Kat bude na mě zlobit pro to cpaní do koše a do krabice. Když jsme ji doma vyndali, na chvíli sice odběhla, ale za chvíli už se chtěla mazlit a večer se s námi jako obvykle dívala na detektivku.
Jó, kdo nikdy u doktora neměl chuť zalézt pod židli, ať první hodí kamenem. Je opravdu půvabné, jak zvířata někdy s neuvěřitelnou přesností dovedou zrcadlit naše vlastní pocity a chutě :-) Tak ať je kočička v pořádku!
ReplyDeleteTak je pravda, že lékaře zbytečně nevyhledávám, ale když už tam jednou jsem, snažím se z něho vyrazit co nejvíc procedur, ať mám zaase na nějaký čas pokoj. Takže loni či předloni jsem lítala od krve a mamogramu až po měření hustoty kostí. A jistě jsem ani všechno nevzpomněla. :-) Číča je relativně v pořádku, až na ty celoživotní dýchací obtíže.
DeleteTaky bych chtěla umět odpouštět křivdy tak rychle, jako tvoje Kat :).
ReplyDeleteTřeba se toho dočkáš na stará kolena. Člověk má potom špatnou paměť, takže si ani nevzpomene, kdo mu co nepěkného provedl. ;-)
DeleteOby, já úplně žasnu, jaká je Kat ukázková pacientka - co tak občas čtu na netu nebo sleduji v pořadech o kočkách, tak to uvelebení se v ordinaci na stole nebývá úplně běžné. :-)
ReplyDeleteNomi, tak jsem ho přece našla. Byl v seznamu komentářů, ale blog to asi z nějakého důvodu vyhodnotil jako spam. Omlouvám se. :-)
DeleteOby, tak nevím, jestli včerejší koment zmizel v nenávratnu (jak u ještě několika dalších blogů a netuším proč), nebo jsem Ti jej zas poslala do zprávy? :-)
ReplyDeleteNomi, tak bohužel, tentokrát úplně zmizel. V mailu nic z bloggeru není. Netuším, kde je zakopaný pes. Mně se občas tohle taky stává, že odeslaný komentář zmizí, tak si to většinou, kór, když píšu něco delšího, před odesláním zkopíruju. Tak držím palce, ať jsou ty ztráty minimální. :-)
DeleteTo byl ten o kousek výš, neviděla jsem ho. Ale zrovna mi zmizlo asi pět různých komentářů na různých blozích a nevím proč. Na těch ostatních jsem je dodatečně neobjevila, na rozdíl od tohoto. Netuším, kde je zakopaný pes.
DeleteNomi, já vím. Napřed jsem ti odpovídala na tvou stížnost, že komentář zmizel a až potom jsem ho našla v seznamu komentářů, které vidím jen já, když si je nakliknu v bočním sloupku. Byl nevímproč bloknutý, tak jsem ho uvolnila a pak se teprv objevil tady pod článkem. Ovšem chronologicky správně, proto předběhl tvůj pozdější komentář se stížností. Takže je to takové trochu popletené. Znovu se omlouvám. Jsem netušila, že blog může komenty zatajovat. Myslím ale, že někomu se to občas stává u Tlusťjocha, že komentář se zasekne. Vlastně jsem ti ani na ten komentář neodpověděla, jsem byla trochu vykolejená z těch vrtochá blogu. Jak mi nevymění velikost písmen, aspoň zašantročí, co mi lidé píšou. :-)
DeleteAbych teda odpověděla: Kat už bude na jaře 11 roků, tak už tolik u doktorů nedivočí, jako dřív. Určitě je taky ku prospěchu, že jezdíme na veterínu v místě bydliště. Kdysi jsme jezdívali jinam, hodinu autem, což jak Amber, tak Kat hrozně těžce nesly. Někdo totiž manželovi nakukal, že v tom jiném městě jsou poplatky levnější. Podle mě je to na skoro stejné brdo a ještě se nepromarní tolik času cestováním. :-)
Oby, asi jsem zas ve spamu.
DeleteNomi, žádný jiný komentář, než ten z 6. února, který jsem odblokla, schovaný není. Dívala jsem se. Pokud jsi psala ještě něco, co se tady pod článkem neukazuje, asi to fakt zmizelo.
DeleteKdyz jsme meli kocicku, do specialni tasky byl problem.ji dostat vzdy....Alebu veterinare jinsknv poho...
ReplyDeleteMy jsme už měli v téhle domácnosti koček několik a návštěva veteríny nepatřila u žádné z nich k oblíbeným aktivitám. :-)
Deleteasi je u veterinare i poslusnejsi neu pes..
ReplyDeletePoslušnější než pes, to asi jo. Ale naši fenku tam taky více trápili. Například jí stříhali nehty. To Kat nedělali nikdy. :-)
DeleteKat je opravdová kočičí dáma.
ReplyDeleteNebo to aspoň předstírá... :-)
DeleteNe, její noblesnost je opravdová.
DeleteJako mladá byla pěkný raubíř - jisté znamení modré krve. :-)
Delete