Konec března byl na rozdíl od poloviny ledna velmi studený, až mrazivý. Konec ledna byl ale taky dost divoký. Vánice zuřila dokonce tak, že synovi zrušili objednané opravné šoférovací testy. No, o tom snad někdy jindy... Jenže k lednu sněhová vánice patří, na rozdíl od konce března. Teď se ale snad konečně začíná karta obracet. Teploty se vyšvihly nad nulu, někdy i v noci, a sluníčko svítí, jak dávno ne. Tedy, jen přes den.
Dnes jsem poprvé za těch několik dní, co mě trápí kašel a rýma, a vlastně za celou zimu, vystrčila z domu nos do džungle za domem. Od té doby, co jsme tam pochovali fenku Amber, jsem na pozemek nevkročila. Odpoledne mě ale sluníčko vylákalo, abych se podívala, jestli už se probudily některé rané rostlinky.
