Už
nějakou dobu jsem nepsala o práci (když nepočítám malou
“pracovní” vsuvku v úvodním článku po přesunu blogu). Není
divu. Po šichtě sotva pletu nohama, jakož i rukama a o víkendu se
doma místo zaslouženého odpočinku snažím dohnat zanedbané
povinnosti, na které během pracovní části týdne není čas ani
energie. A to ani nemluvím o tom, že občas nás šéf zlanaří na
sobotní půlšichtu. Sice, když řekneme, že nepřijdeme, nás
nepropustí, ale už se na nás dívá tak trochu jako na
nespolehlivé živly. Proto raději na některou sobotu kývnu, ať
vidí, že se mnou může počítat.
