Mnoho jsem toho tentokrát za měsíc nenafotila, ale přihlásila jsem sebe a dceru Silvii na lekci malování v jedné místní hospodě. Hotové obrazy jsou podepsané, ale kdyby někdo tápal, moje dílo je to s těmi třemi skálami uprostřed; Silvinka na horizont namalovala celou řadu žraločích zubů.
Byla jsem zády k lektorce, takže to mám spíš podle svojí hlavy, než podle lektorky. Silvinka, která seděla naproti mě a neviděla, jak postupuju, do mě co chvíli hudla: "Ukaž mi to, ukaž mi to," takže jsem při ukazování mého nehotového obrazu dvakrát nechca poťapala nabarveným štětcem cihlovou zeď, kterou mi postavili po pravici. Silvinka nabízela, že si se mnou vymění místo, když jsem taková nešika, ale to jsem zamítla, protože tamtudy chodily servírky a nosily hladovým a žíznivým umělcům občerstvení a při mojí šikovnosti bych ještě některé servírce mohla štětcem vypíchnout oko. To ať raději mají věčnou upomínku na moje malování na zdi.
Manžel mě taky po návratu s výtvarnými poklady domů poněkud překvapil: Přijel se synem z lekce šermu, koukl na obraz a prý: "Tos tu mou podobu teda moc netrefila!"
