Den zmatek

 Začalo to ve středu odpoledne. I když bylo relativně teplo, z nebe se najednou sypal sníh. Na zemi se moc nedržel, ale postupně se změnil ve zmrzlý déšť. Ten vytrval až do pozdního večera. 

Ráno manžel prohlásil, že půjde odházet sníh před domem. To se mu však nepovedlo. Dveře ho nepustily ven. Kovové venkovní dveře, tzv. bouřkové, přimrzly dolní částí ke kovovým futrům a nedaly si říct, ani když jsme do nich oba šťouchali. Jelikož jsem technický typ, poradila jsem manželovi, aby donesl z garáže gumovou paličku. 

Dveře dostaly menší nakládačku a rozmyslely si dělat fóry. Manžel vyšel a zkusmo začal bušit odhrnovátkem na sníh do zledovatělých schodů. Za pár minut se vrátil dovnitř, že s tím nehne.

Co teď ? Za hodinu a půl mám být v práci...

 Zapnula jsem laptop a vyhmátla na internetu kolegyni, která se do práce právě chystala, protože začíná o něco dřív. Řekla mi, ať zavolám šéfovi, že nepřijdu. Prý s tím určitě počítá, že několik lidí bude za dané povětrnostní situace chybět. Prodiskutovala jsem situaci i s manželem a se sestrou a oba byli toho názoru, že pokud můžu, mám raději zůstat doma. 

Zavolala jsem tedy šéfovi a když to nebral, nechala jsem mu vzkaz v hlasové schránce, ať se mnou nepočítá, že jsme zamrzli. Potom se ozvala ona kolegyně, že by mě jeden kolega, co bydlí nedaleko mě, mohl vyzvednout. Nebyla jsem proti tomu, ale řekla jsem jí, že už jsem volala šéfovi, že nepřijdu. Proto mi doporučila, ať to nechám plavat. Nechala jsem to plavat a do půl hodiny mi přišla esemeska od šéfa, že cesty u nás v městečku jsou sjízdné. Odepsala jsem mu, že máme zamrzlou garáž a nemůžeme vyndat auto. Na to už nic neodpověděl, tak jsem si tu pěkně lebedila a zničehonic asi za dvě hodiny přišla od šéfa další esemeska, jestli už se nám podařilo situaci rozchodit. Tím mě dost rozhodil. Já si uspořádám neplánované uhelné volno, a on by snad chtěl, abych šla do práce.  

Když jsem nahlásila manželovi, že šéf má dojem, že bez mé přítomnosti se jeho podnik položí, vydal se statečně bojovat se zmrzlým živlem kýblem se solí. Netrvalo dlouho a podařilo se mu auto z garáže osvobodit. Já jsem v rychlosti naházela do svačinové tašky pro všechno nějaké jídlo, ale už jsem se nepřevlíkala. Měla jsem na sobě takové novější kalhoty, kdybych náhodou šla do obchodu a triko, které jinak taky do práce nenosím. I tak jsem dorazila 3 hodiny po začátku pracovní doby. Kolegyně, se kterou jsem komunikovala ráno, když mě uviděla, vyvalila oči, co tam jako dělám, když jsme byly dohodnuté, že nepřijdu. 

"Šéf chtěl, abych přišla, tak co jsem měla dělat?" bránila jsem se. 

"No jo, ale já pro tebe nemám žádnou práci!" vyšilovala kolegyně.

Odebrala jsem se směrem šéfův kancl. V kanclu nebyl, ale našla jsem ho v jednací místnosti. Vybavoval se s někým na telefonu a vypadalo to, že hned tak neskončí. Zároveň se mnou si chtěl s šéfem něco vyřídit skladník a podnikový inženýr potřeboval se dvěma návštěvníky, asi klienty obsadit jednací místnost. Šéf tedy odešel do plánovací místnosti, ale telefonovat nepřestal. Několik minut jsme si povídali se skladníkem, pak se konečně šéf vynořil, zaklapl telefon, řekl "sorry" a začal se zajímat, co mu chceme. První jsem já přednesla svou věc, že na mě nezbyla žádná práce, čemuž se šéf podivil, ale slíbil, že zjedná nápravu a že budu pracovat. Pak se chopil skladníka, kterému něco nefungovalo s inventurou v počítači. 

Na práci jsem ale stejně musela asi hodinu a půl čekat, než se všechno nachystalo. Mezitím jsem zametla podlahu, odklidila rozházený brajgl ve skladu a doplnila toaletní papíry na dámském wc. Teoreticky je funkce hajzlbáby moje, ale když jsou fofry, uklízí tam místo mě jedná novější kolegyně. Jen ještě nepřišla na to, jak se otvírají zásobníky na toaletní papír, tak ho prostě nedoplní.

Po obědě jsme se konečně pustily do světel. Tedy já. Ostatní už něco montovali od rána. Ale začali jsme nový džob, dělaly jsme na tom dvě skupiny a do konce směny jsme dali dokupy, zabalili a uložili na paletu 84 těles. Zítra bychom to mohli dodělat.

Pokud nám do toho něco nevletí, nezamrzneme, nebo nás nedají dělat něco úplně jiného. 

Květiny na zledovatělém okně:

Zledovatělé okno: