Jak jste si někteří všimli, v létě jsem položila blogování k ledu.
Na wordpressu jsem vlivem nadměrného plýtvání fotkami dočerpala limit obrázků, což mě dost otrávilo. Časem jsem sice několik fotek smázla, ale nechtěla jsem se po tolika letech blogování zdržovat vybíráním co nechat a co smazat. Začala jsem raději uvažovat o platformě s větším limitem. Volba padla na Blogger (blogspot), kde jsem měla část blogu přestěhovanou od doby, kdy se mi na wordpressu zhroutilo oblíbené počítadlo.
Jenže v běhu, nebo spíš prudkém cvalu, každodenních povinností nebylo jednoduché se ke stěhování dalších částí blogu přimět. Navíc jsem si našla nového koníčka - internetovou soutěž amatérského fotografování. K tomu se možná ještě dostaneme jindy.
K dobrým zprávám patří, že od května syn získal zaměstnání
v místní prodejně řetězce Canadian Tire v oddělení sportovních
a sezonních potřeb a dceru zaměstnali v místním supermarketu a
na její vlastní přání ji přidělili do ovoce a zeleniny. Sice
to mají oba na částečný úvazek, ale velká výhoda je, že
nemusejí nikam dojíždět.
Nás
začali u nás na lampárně více dusit a když viděli, že se
stávajícím týmem tak těžký náklad neutáhneme, zarazili u
vjezdu na podnikové parkoviště ceduli s oznámením o pracovní
příležitosti, na kterou se nalákalo několik desítek lidí. Před
náborem jsem počítala kartičky zaměstnanců v přihrádkách u
píchaček a bylo jich tam 14, zatímco před Vánocemi počet
vyskočil na 38. Po Novém roce přibyli ještě 3 nebo 4 další. To
jsou jen dělnické pozice, lidi v kanclu nepíchají. Vyskytli se i
dva borci, kteří se u nás dlouho neohřáli. Jeden vydržel den a
sekl s tím, druhý vydržel asi 3 týdny, ale že chodil často
nevyspalý a pod vlivem kdoví čeho, šéf ho propustil.
Ke
konci listopadu jsme museli nechat uspat dlouholetou součást naší
rodiny – fenku Amber. Bylo jí 13 let a 8 měsíců. Den před
uspáním se vůbec nemohla hýbat, ani jíst ani pít a veterinářka
řekla, že to vypadá na mrtvici a doporučila eutanasii. V poslední
době byla Amber trochu chabrus na nohy a často jsme ji museli
nosit, například do schodů. Den před mrtvicí ještě dohopsala z
verandy na trávník za domem a trochu se tam prošla. Tam jsme ji ve
čtvrtek 24.11. večer po šichtě pohřbili. Tomáš vykopal hrob a
já mu svítila. Byl za ty 3 a půl hodiny kopání dost zničený a
prohlásil, že jako hrobník by se živit nechtěl. Pak poslal
esemesku do práce, že další den nepřijde na šichtu z důvodů
úmrtí v rodině.
I
když práce v podniku bylo a stále je habaděj, vedení nám
slíbilo, že tradiční vánoční volno mezi Štědrým dnem a
Novým rokem bude. Těšili jsme se na osobní pizzu, kterou jsme
dostali oboje Vánoce, co řádil covid-19. Tentokrát se ale pizza
nekonala. Vedení objednalo pohoštění jako v blahé době
předcovidové – minisendviče s různými náplněmi, dezertní
řezy, drobné ovoce a zeleninu a nakrájené sýry a uzeniny. Před
hostinou šéf vylosoval výherce drobných věcných prémií a na
konec nechal losování 4 velkých cen. Poslední velká cena padla
na mě. Byl to gril na dřevěné uhlí do zahrady.
Když
jsem volala manželovi, aby pro mě přijel, že mám odměnu, kterou
neunesu, vymluvil se, že to hrozně klouže, přestože máme na
autě zimní gumy, že se málem nabourali, když vezl syna do práce,
protože najeli na černý led a že mám raději se vrátit po
svých. No nazdar! Zmínila jsem se šéfovi, co mám za dilema, že
asi budu muset gril nechat v podniku přes svátky a odvezeme si ho,
až to nebude venku tolik klouzat.
Šéf ani nehnul brvou a hned zbuntoval svého tátu – majitele podniku, aby mě i s grilem a částí zbytku hostiny odvezl domů. Majitel nebyl proti tomu, jen jsem musela počkat, až všichni zvednou kotvy. To nebylo dlouho, stejně všichni pospíchali domů, protože venku řádila sněhová vichřice a proto i vánoční besídka začala o hodinu a půl dřív, než se původně plánovalo. Pomohla jsem s několika kolegy odnášet stoly z haly zpátky do jídelny, ať jsou na svém místě, až po Novém roce zase přijdeme. A pak jsme se všichni opatrně rozjeli do svých domovů a po Novém roce jsme se opět všichni živí a víceméně zdraví sešli v práci.
Tak báječný vstup do roku Švestky vinšuji.
ReplyDeleteMnohokrát děkuji a nápodobně.
ReplyDeleteTak šťastný nový rok a budeme se těšit, jak to tady roztočíš :-) Ty lampy jsou úžasné!
ReplyDeleteDíky moc, uvidíme, bude-li co roztáčet. Hlavně, abych neroztočila všechny úspory. Jó, lampy po blizardu měly něco do sebe, tedy na sobě. :-)
ReplyDelete