O víkendu jsme tu měli tradiční festival. Oznámení o datu konání viselo na každém konci města už týden dopředu, aby si toho každý všiml a návštěvníků s úmyslem pustit chlup se dostavil hojný počet.
O víkendu jsme tu měli tradiční festival. Oznámení o datu konání viselo na každém konci města už týden dopředu, aby si toho každý všiml a návštěvníků s úmyslem pustit chlup se dostavil hojný počet.
Perly jsou jediné drahokamy vytvořené živými bytostmi. Kdo se narodil v červnu, může se pochlubit velmi výjimečným drahokamem.
Měsíc se s měsícem sešel a v sobotu večer jsem vyrazila do terénu k mostu přes řeku. Tedy bratru asi 5 minut od baráku. No, s čekáním u semaforu na panáčka, asi šest. :-)
Zhruba před měsícem jsem šéfovi v práci přinesla žádost o dovolenou. Nechala jsem mu ji v kanclu, jelikož tam zrovna neseděl a doufala jsem, že se k ní během dne nějak vyjádří.
V poslední době, vlastně až do včerejšího odpoledne, tady bylo poměrně chladno a buď v jednom kuse nebo s krátkými přestávkami pršelo, lilo, mrholilo, nebo aspoň symbolicky ucrkávalo.
Nedávno jsme byli na návštěvě a slavnostní večeři u známých v nedalekém městě. Obvykle na různé sleziny dorazíme mezi posledními, ale tentokrát jsme byli úplně první.
Ve středu moje pracovní četa dostala za úkol (mimo jiné) smontovat, odzkoušet a zabalit 32 světel. Všechno v pohodě, světla ne příliš náročná, obě kolegyně šikovné, tak co by mohlo zahaprovat, že? A přece...
Minulý týden jsem upozornila manžela, že se bude v hale zimního stadionu, kde se udržuje led jen od podzimu do konce března a potom se prostor využívá k jiným akcím, konat tradiční výstava "Domov a zahrada".
Vypadá to, že jsem přišla o prestižní a léta hojně využívanou funkci a nejsem už podniková dámská hajzlbába.
Už ve čtvrtek v práci mi začalo harašit v hlavě, že by nebylo na škodu si ty Velikonoce kapku prodloužit.
Konec března byl na rozdíl od poloviny ledna velmi studený, až mrazivý. Konec ledna byl ale taky dost divoký. Vánice zuřila dokonce tak, že synovi zrušili objednané opravné šoférovací testy. No, o tom snad někdy jindy... Jenže k lednu sněhová vánice patří, na rozdíl od konce března. Teď se ale snad konečně začíná karta obracet. Teploty se vyšvihly nad nulu, někdy i v noci, a sluníčko svítí, jak dávno ne. Tedy, jen přes den.
Dnes jsem poprvé za těch několik dní, co mě trápí kašel a rýma, a vlastně za celou zimu, vystrčila z domu nos do džungle za domem. Od té doby, co jsme tam pochovali fenku Amber, jsem na pozemek nevkročila. Odpoledne mě ale sluníčko vylákalo, abych se podívala, jestli už se probudily některé rané rostlinky.
Dost často si na skypu povídám se sourozenci a občas s kamarády. Proto mívám skype prakticky pořád zapnutý, kdyby náhodou někdo něco... Ani dnešní den nebyl výjimkou. Moje nemoc už je trochu na ústupu, ale zůstala jsem ještě doma, i proto, že šéf se rozhodl, že dnes celá manufaktura bude mít volný den.
Když v září loňského roku ukončil definitivně činnost kdysi velmi oblíbený blog LOJZOJAGO CAFÉ, přišlo to některým jeho stálým návštěvníkům mírně řečeno nevhod. Tento blog nabízel poučení i slušnou zábavu na úrovni, a tak se není čemu divit. Chybí i mně.
Už dva dny jsem v práci pokašlávala. To by nebylo tak nejhorší, kdybych pracovala sama. Ale v poslední době nás pracuje obvykle 6 lidí neboli dvě skupiny po třech společně.
Včera večer se můj kašel a doprovodné symptomy (mírná bolest v pažích a stehnech) zhoršily. Šla jsem spát pod vlivem článku Psice o koupi či nekoupi skleněné deky a raději jsem se dobře zabalila do mojí oblíbené flanelové plachty a prošívané pokrývky.
Loni v létě, když mi zahaproval minulý blog, že mě nenechal přidávat další fotky, jsem se dala inspirovat soutěživým blogerem Čerfem. Tento sympatický člověk nebojácně obesílá svými povedenými světlomalbami mezinárodní soutěže a sklidil od přísných porot, k radosti své i svého fan klubu, už nejeden vavřínový věnec. A nejen vavřínový, dokonce i stříbrný a zlatý! :-)
V poslední době, asi 2 - 3 roky, nějak špatně spím. No, dalo se to čekat. Roky jsou tady a zbytek rodiny (manžel a dvě děti) spí špatně celý život, tak jsem se jim asi přizpůsobila.
Z neděle na pondělí jsem tedy jako obvykle spala slabě a na pondělní večer nás známý pozval na párty. Tedy na žranici stylu "sejdeme se na určeném místě a každý donese nějaké jedlé překvapení" na společný stůl. Nepotřebuju, aby si někdo myslel, že se během pracovního týdne účastním chlastacích večírků.