Mudcat festival

 O víkendu jsme tu měli tradiční festival. Oznámení o datu konání viselo na každém konci města už týden dopředu, aby si toho každý všiml a návštěvníků s úmyslem pustit chlup se dostavil hojný počet. 

Už ve středu večer začali světští budovat kolotoče, ale viděli jsme je jen zpovzdálí. Nedávali "ruské kolo", ne že by snad z politických důvodů, ale jednou z toho prý někdo ožralý vypadl, tak si od té doby dávají majzla. Proto jsme do areálu kolotočů a střelnic ani nešli. 

V pátek odpoledne postavili několik prodejních stánků v parku naproti našeho domu, ale některé z nich později přemístili do parku na jednom konci města, kde asi čekali větší nával. Naši mladí i já jsme byli po práci za celý týden unavení a tím pádem jsme nešli ani na čumendu. 

V sobotu ráno se mládež opět vytratila do práce a já jsem se chystala trochu fotit průvod. Průvod se vždy šine po naší ulici a ještě po jedné, paralelní s naší. Než se průvod přihrnul na dostřel, stihla jsem si prohlednout pár stánků, co zbyly v našem parku. Zaujala mě jen bouda, kde měli na prodej nástěnné hodiny a další předměty s námořnickou tematikou, ale neměla jsem na sobě peněženku, tak jsem odešla s prázdnou. Naše sousedka se s partou přátel usadila na skládacích židlích na jejím trávníku a čekali, až pojede průvod. Na chvíli jsem s nimi poklábosila a nachystala si mini Canon. Průvod byl tentokrát nějaký slabší, ale s tím nic nenadělám.

Odpoledne jsme s manželem vzali jízdu na vlečce tažené traktorem do parku na konci města. Tam byla fůra vystavovaných aut, veteránů i jiných. A opět několik prodejních stánků, občerstvení a charitativní házení do vody. Prošli jsme parkem a rozhodli se, že zpátky domů půjdeme kolem řeky pěšky. Není to daleko a krom toho, když jsme se do parku vezli a traktor přibrzdil nebo se rozjel, vlečka sebou pokaždé divně cukla. U řeky byla na pódiu nějaká hudební skupina a okolo postávalo a posedávalo pivní bratrstvo.

Večer se měl konat zlatý hřebík festivalu - ohňostroj. Jako jediná od nás doma jsem se vydala s mým malým dělem mezi davy lidí k řece. Jednu chvíli se vedle mě na mostě nasáčkoval nějaký cizí chlap, který vypadal, že taky fotí, ale ten jeho přístroj vydával nějaké divné zvuky. Zle jsem se na něho podívala, že nejenže se tlačí, ale ještě dělá kravál, tak potom odešel hledat štěstí jinam. Ostatní členové mojí rodiny statečně sledovali ohňostroje z okna.  

Tím celá akce, když nepočítám záverečné nedělní odpolední povyražení některých spoluobčanů u střelnic a kolotočů, skončila. A začalo pršet...

Více obrázků TADY