bez nás.Tento rok jsme, poprvé po několika letech, nepřihlásili na výstavu ani papriku. Taky jsme nemohli, neboť jsme žádnou neměli. Zahrad-ničení jsem letos (krom sadby několika gladiolových cibulek) pustila úplně k vodě, a tak jsem měla jen to, co vyrostlo samo od sebe. Tedy převážně plevel. Loni jsme účast na výstavě ošidili aspoň přihlášením Amber do soutěže domácích mazlíků.
Tohle léto nám trochu přerostly přes hlavu starosti s rostoucími dětmi, takže příprava případných výstavních exponátů mě ani trochu nelákala. Nic nám však nezabránilo v tom, abychom v sobotu na výstavu zašli a kochali se výrobky a výpěstky našich sousedů.
Hned za dveřmi výstavní haly mne odchytla starší paní - jedna z organizátorek výstavy.
"Dobrý den, tak vy prej jste zodpovědná za to, že tu letos máme tak slabou účast!" - zahlaholila vesele.
Rozhlídla jsem se kolem. Jo, hala vypadala jak po vykradení. Asi jsem nebyla jediná, kdo to letos nezvládl.
"Dobrý den, máte pravdu, nějak mi to tento rok nevyšlo..." - přiznala jsem se k vlastní neschopnosti.
Po několika dobromyslných napomenutích ze mne babča vyrazila slib, že se polepším a dovolila nám pokračovat v prohlídce.
Děti tvrdě zkritizovaly rozhodnutí poroty, neboť (podle jejich odborného názoru) exponáty horší kvality získaly lepší umístění a vice versa. Z výstavní haly jsme se odebrali do stanu s domácími zvířaty. Jinak už tam nic moc zajímavého (krom soutěží koní v zápřahu a country bandu na hlavním podiu) nebylo, tak jsme odešli o pár metrů dál, osvěžit se v letním bazénu.
Oby, nejvíc se mi líbí kohout. Hrome, kde jsou ty doby, kdy jsem chodil na Eduarda Kohouta do Violy.Kdysi jsem na náhodně navštívené zemědělské výstavě vyhrál Čínské prase. Vyměnil jsem ho za lahev okurek. Ještě dnes cítím udivené pohledy pěstitelů v zádech.
ReplyDelete"Prase za ogurky"- aneb jak Děd nevěd měnil, až vyměnil! ;oDDDNo vida, kohout. Kdybys vyhrál kohouta, jistě bys ho nedal ani za vědro kvašáků... ;o)
ReplyDelete