Reptile Show

Bacha, jsou tu i hadi!



Druhý den byla na zemědělské výstavě ukázka živých plazů. Přestože hady a podobnou havět zrovna moc nemusím, dodala jsem si odvahu a šla tam. Bezpochyby jen proto, abych zase mohla machrovat s (tentokrát poněkud méně obvyklými) fotkami! Bohužel jsem dorazila asi 10 minut po začátku představení. Mladík s hlavou plnou dredů, takže stylově připomínal bájnou Medúsu, právě pakoval jednoho malého, strakatého hada do plátěného pytlíku. Kurňa, kdovícovšechno mi uteklo!! Na zemi stojí terárko se 7-centimetrovými tarantulemi a několik plastových přepravek s víky. Měli jsme se tady sejít s Tomášem, který nocoval u kamaráda, ale taky se nějak opozdil, a ještě víc než já. Třikrát jsem z plazího stanu odklusala (přecejen se jich bojím, že?) ke vchodu, zda už jde, abych mu zaplatila vlezné, a pak byl najednou vedle mě na lavičce, že ho tam doprovodil a zaplatil táta. No tak fajn. Budem koukat společně, aspoň se nebudu tolik bát. Tom je do hadů blázen, a nebýt nepřekovatelné překážky v podobě hadobojné matky, jistě by už dávno nejmíň jednoho hada doma měl.

Mládenec ukazuje australskou agamu fousatou, ale nedaří se mi ji pěkně vyfotit - příliš rychle běhá po stanu mezi lidmi (ten kluk chovatelská) a otáčí se na všechny strany. Uklízí agamu do bedýnky a vyndavá malého krokodýla:



"Ponesu ho okolo a můžete si na něho sáhnout. Na hlavu a na tlamu, ale nešahejte!" - oznámení, povolení, varování.
"Proč né?" - zajímá se někdo, koho asi mrzí, že má dosud plný počet prstů.
"Mohl by kousnout!" - překvapuje zvědavce domněnka chovatele.

Krokodýl obešel bez pohromy mezi diváky a končí v krabici s deklem.

Z jiného kontejneru vyndavá hoch suchozemskou želvu:







Shelley je chlap a je ho pěkný kousek, ale v prodejně mají i ženskou (želvu) jménem Brutus a ta je dvakrát větší. Mladík vysvětluje, jak se pozná želva chlap od želvy ženské:

"Chlap má na zadní části břicha (tedy blíže k ocásku) mírnou prohlubeň, kdežto ženská má břicho zcela ploché."

Obrací želvu v náručí naznak. Vidíme, že má přes půl břicha nehlubokou jamku - je to chlap! Hladíme želvu po hrbolatém krunýři - jestlipak to vůbec cítí?

A už je tu scink s dlouhým, modrým jazykem. Neslušně ho na všechny zvědavce vyplazuje:






Chlápek nabízí políbení ruky: "Nastavte ruku, všichni, kdo ji chcete mít políbenou modrým scinčím jazýčkem."
Zároveň nabádá: "Můžete si ho pohladit, ale ne po hlavě. To nemá rád!"

I scink je opět uvězněný ve tmě a z dalšího plátěného pytlíku se souká jakási světlá varianta užovky červené:







Užovka červená patří mezi hady hodné, nemá sklon ke kousání, a tak je možno ji využít i jako živý módní doplněk. Tahle světlá se obzvlášť dobře vyjímá na tmavém oblečení! Sáhla jsem si na ni. Je měkká, suchá a malinko drsně šupinatá.


Na řadu přichází argentinský tegu - nádherný exemplář:





Velice příjemný na omak - měkkounký a hebký. Ten by mi jako domácí zvíře možná nevadil, ale 280 dolarů za jedno mládě se mi zdá trochu moc. A pak taky, krmit ho myškami nebo krysami by se mi asi nelíbilo. Ještě tak možná cvrčky. Jenže ti prej lehko utečou a pak, někde zalezlí, cvrkají až do omrzení. Tak nic, nic, tegu putuje do kisny a z největšího kontejneru majitel vytahuje zlatý žlutý hřeb večera.

"Marshmallow" je albínská forma krajty (asi tygrovité). Několika zájemcům z publika, včetně Tomáše, se dostává cti stát vedle sebe a držet krajtu nataženou (pozor - nataženou neznamená napnutou!), aby všichni ostatní viděli, jak je dlouhá. Hodně - skoro přes celou šířku stanu.






Tomík pozorně prohlíží jemu přidělený kousek. Zdá se, že se mu líbí.

"Jááák, vrátit hada?"

"Mamí, já chci hada!!"



No, a pak děti berte na nějakou výstavu...

:-D