Sotva jsem si po příchodu do práce sundala v kuchyni bundu a ohákla se do slušivé, došeda seprané, černé zástěry, přinesla vedoucí flašku nějakého chlastu. Já nepiju, tak tomu nerozumím, ale nejspíš to byla vodka, bo to bylo jakési bezbarvé. A vodka v naší hospodě dost frčí. To vím nabeton, jelikož občas vedoucí pomáhám vynášet z dodávky.
Vedoucí hubovala, že nešika servírka zašoupla do hrdla flašky gumový špuntík, který sice měl uprostřed dírku, takže chlast by při pokusu nalejt štamprle pravděpodobně protekl, jenže asi blbě, a mohl by se rozbryndat a jak by k tomu vedoucí přišla, mít takovou ztrátu, že?
Kolega dostal za úkol špuntík z flašky vyndat a k tomu účelu vyfasoval od vedoucí tenký ohebný drátek. No díky. To by mu vyšlo nastejno, jít sítkem nabírat vodu z jezera. Po 10 minutách marného šťourání v hrdle láhve a šťavnatého sakrování se kolega flašky zřekl a odešel na své stanoviště na lehčí práci - připravovat do kelímků tatarku a zelný salát.
Iniciativy za záchranu chlastu se chopila kuchařka. Zavrhla tenký ohebný drátek a zkoušela špuntík podebrat ocelovým bodcem na ražniči a pak nerezovou lžící s tenkou rukojetí. Dělala jsem chytrou a radila, že by to chtělo nějaký pevný háček. Ten však v kuchyni jaksi chyběl. Navedla jsem tedy kuchařku, ať zohne onu lžíci s rovnou, tenkou rukojetí.
Kuchařka se s vervou pustila do ohýbání, ale moc jí to nešlo. Zalitovala jsem, že nemáme v kuchyni svěrák. Vtom si kuchařka všimla, že se na polici povaluje hasák a nabádala mně, ať lžíci ohnu hasákem. To už jsem převzala iniciativu naplno. Odebrala jsem kuchařce lžíci a skřípla ji (tu lžíci) hasákem, až se konec rukojeti ohnul do pěkného háčku. Byl však širší než otvor ve špuntíku, a tak jsem ho ješte za studena ukovala do hubena. Za kovadlinu posloužilo prkýnko na krájení zeleniny (dost jsem se divila, že se při tom mlácení nerozpadlo, a taky, že na nás nevlítla vedoucí, co tam zase rozbíjíme) a perlíkem se dočasně stal výše zmíněný hasák.
Kuchařka chtěla svůj podíl na slávě, tak mi lžíci opatrně přidržovala, abych ji nepraštila hasákem. Za chvilku jsme viděly, že háček špuntem projde. Provlíkla jsem ho a podebrala špuntík, zatímco kuchařka držela flašku, abych ji nepovalila. Trošku jsem potáhla a špunt vyjel z láhve jako po másle. To bylo radosti.
Kuchařka vodku odnesla a práskla na mně všem servírkám i vedoucí, že jsem ohnula lžíci. Vedoucí pak taky jásala, protože už si konečně mohla nalít. Chci říct, konečně mohla nalít hostům. :-D
Obyčkaje šikulka! Vedoucí asi ze samé radosti nalila hostům i sobě.
ReplyDeleteJiříku, a víš, že to je docela dobře možné? Jak říkám - vodka u nás v podniku frčí. ;o)))
ReplyDeletezlate ceske rucicky:)
ReplyDeletePresne, cesky mozek si poradi za vsech situaci. Jsi proste stale holka od nas, aT se ti Kanadani od tebe taky neco nauci.
ReplyDeleteJasně, pájo! Taky určitě umíš udělat ze lžičky háček, v případě potřeby, že? ;o)
ReplyDeleteJo, Eli, to se ví, že jsem "holka od nás". Vidíš to, a kolega ve svém koutku důležitě porcoval omáčky do kelímků, a aby se šel kouknout, jak zakrátko vyrobit úhledný háček, to ne... ;o)))
ReplyDeleteJá jen trnula, že dostaneš za úkol vyklepat lžíci zpět do původního stavu :-)Ale fakt, zlaté šeské ručičky!
ReplyDeleteHehe, to by snad vedoucí byla sama proti sobě. Co jak zas někdo příště zašprajcne špuntík ve flašce? Ona je ta lžíce i tak furt použitelná, neboj; to není součást příboru. Je jen pro nás "profesionály" v kuchyni. ;o)))
ReplyDeleteChudák špuntík. Ten si po těch zákrocích jistě odfrknul!Ano, zkušenosti naučily "čč" (českého člověka) si vždy poradit.
ReplyDeleteREKLAMAZe lžící i skoby, vyrobí vám Oby!
ReplyDelete10) Teda, reklama se povedla - jen aby ji "neukradl" jeden nejmenovaný obchodní řetězec zaměřený na kutily.
ReplyDeleteTo tedy byl thriller!Myslím popsané vyndávání špuntu.Když jsme u té reklamy - já jsem si zřídil taky stránku s adresou (nevím, jak ji sem vpašovat) http://montrealer.webovastranka.cz...mám tam převážně svou oblíbenou muziku na mp3, ale i do blogu jsem nějaké (jinde publikované) hlouposti okopíroval.Jinak publikuju pod jménem Montrealer na www.literra.cz a na www.totem.czA víte, že - Montrealer byl původně vlak. Jsem železniční fanda.
ReplyDelete[9] Ale no tak, D. n., jaké zkušenosti? V mládí jsem sice trochu pila, ale pokud mne paměť neklame, špuntík jsem teď z flašky vyndávala prvňo v životě. ;o))) Jojo, chudák špuntík, sotva si odfrknul, skončil v pytli se smetím. ;o)[10] Díky moc za nádhernou reklamu! Že bych si ji dala na hlavní stranu pod fotku? Až se mi pohrnou objednávky na skoby a háčky z příborů, pošlu Ti 10% ze zisku (nebo kolik bereš)... ;o)))
ReplyDelete[11] Vidíš, Nomi, budu tam muset připsat kópyrajt, bo by se hnedle kdosi svezl na reklamě pro Oby. ;o)
ReplyDelete[12] Petře, děkuji za ten thriller a taky za info. To jsem nevěděla, že Montrealer byl vlak. Říkala jsem si, kde jsi na to jméno přišel. Díky za odkaz na stránky, určitě se přijdu kouknout. A to takhle pozdě chodíš spát, nebo tak brzo vstáváš? ;o)))
ReplyDeleteOby, domluvme se tak, že první podíl na zisku začnu pobírat až si vyděláš na první horší Porsche.
ReplyDeleteSpaníTo teda mám echt mizerný. Chodím spát mezi 7 a 8 večer, protože večer pravidelně dostávám depky a celkem dobrý způsob, jak je překonat, je zaspat to.Pak se ovšem nesmím divit, že se brzy budím. Čtvrtá hodina ranní je u mě spíše pravidlem, ale dneska to bylo ještě mnohem dříve.Ale koukám, že nejsem sám...:o)Až přijdu na to, jak sem nahrát avatar, přihodím nějaký obrázek. Fotku nemám, nefotím, ale za komunistů jsem fotil černobíle. Na svých stránkách mám jako avatar kanadskou vlajku.
ReplyDeleteDrahý Děde nevěde, tak sqjelé nabídce nemohu odolat. PLATÍ! ;o)
ReplyDeletePetře, tak to jo, zaspat depku, dobrá metoda. Aspoň z toho dne něco máš, když se ráno probudíš brzičko. Tvou vlajku jsem viděla a něco si u Tebe přečetla, zas se přijdu podívat. ;o)
ReplyDeleteKoukak jsem na drát...Oby se přišla podívat ne mou webovou stránku. Díky. Moc lidí tam zatím nechodí, nevědí o mně, i když písničky na webovastranka.cz lze vyhledávat pomocí Google.Články, které mám v blogu, už předtím vyšly na www.literra.cz kde byly většinou ohodnoceny jako "smutné", ale mám tam přece jen nějakou čtenářskou obec, prostě lidi, kteří mé výplody čtou.Rád bych psal i něco veslejšího, ale moje celková náldada je skoro pořád smutná. Hodně přitom záleží na lécích, které beru. Deprese je prostě mrcha a mám kvůli ní od roku 1991 plný invalidní důchod. Se "životem v kontajneru" se však snažím skoncovat.
ReplyDeleteOby - díky paragrafu na dítko jsem se lehce zvetila a konečně písla odpověď - tak když tak koukni do spamu, jo? :-)
ReplyDelete[16] Ona jsou i nějaká špatná Porsche?
ReplyDeleteJasněže jsem přišla, Petře, vždyť jsem Ti to slíbila. Za to jsem zatím nebyla na liteře. Teda byla, jenže už dávno a ne u Tvých věcí. Ono by to Tvé psaní bylo i humorné, kdyby to byla nadsázka, a ne krutá skutečnost. To je dobře, že se snažíš zlikvidovat život v kontajneru, držím Ti palce. ;o)
ReplyDeleteNomi, no vida k čemu všemu může být dobrý paragraf. Ve spamu ses však neocitla. Mám Tě dávno v adresáři a skáčeš rovnou do schránky. Díky, pokusím se brzy odpovědět. ;o)
ReplyDeleteHenry, on Ti to jistě nejlíp vysvětlí Děd nevěd sám. Já měla za to, že měl na mysli Porsche mírně vojetý, ale třeba se pletu. ;o)
ReplyDelete