Vtip na pondělí 8

další perly z Jagovy sbírky

Vtip na pondělí 7

a obrazové střípky z minulého týdne.

Vtip na pondělí 6

Sport  a jiné kratochvíle

Tuňákové topinky

připravila a "Dobrou chuť!" přeje Silvinka.

Vtip na pondělí 5

opět z Jagova zásobníku
tentokrát s obrázkovým bonusem pro kety

Vtip na pondělí 4

zaslal přítel Jago,
a je jich tentokrát trošku víc.

Vtip na pondělí 3

nikdo nesehnal, ale můžete se pobavit podivit podívat,

Vtip na pondělí 2

mi nikdo neposlal,
a tak se tentokrát budete muset spokojit s tím,
jak mě chtěli ošidit v obchodě...

Vtip na pondělí 1

z mejlu

Manželé Smithovi nemohli mít spolu děťátko, a tak se rozhodli využít služeb náhradního otce, s nímž by počali potomka. Toho dne, kdy měl náhradní otec dorazit, políbil pan Smith svou ženu a pravil: "Odcházím, ten člověk by tu měl každou chvíli být."

Vý-střed-ní kotě

Víc by se asi hodilo hodit ho sem ve středu,
jenže jsem nestihla, a do další nemíním čekat.

PF 2013

pro všechny stálé i náhodné návštěvy.
Letos jsem to tedy s péefkami poněkud zasklila.

Přišlo mi mejlem,

a tak se s vámi podělím.

Rok 2012 na wordpress.com

Statistiky wordpress.com za rok 2012 pro tento blog

Vánoce

jsme letos měli mírné.

Né, že bych jiné roky pekla 10 kilo vánočního cukroví, ale letos  jsem to ošidila ještě trochu víc, než obvykle. K domácím lineckým hvězdám, hvězdičkám, a srdíčkům a vanilkovým rohlíčkům se nenápadně tulí perníčkové tvary v čokoládě z místního holandského krámku:

Nadílka

ze školy už mi přišla, tak by pomalu mohly začít Vánoce.

U nás na jihu

zatím jen prší nebo nic. 

Pět tisíc

Zatímco jsem dnes cestovala ze školy domů,
nějaké mojí milé návštěvě se podařilo zdolat pětitisícovku.

Pojďme spolu do Mekáče

Wicky píše:

Svůj první hamburger jsem jedla asi před dvaceti lety ve španělské  Barceloně. K „pochoutce“, kterou jsem zatím viděla jen v amerických filmech, jsem přistupovala s úctou téměř nábožnou – vždyť se jedná o žvanec, který hýbe světem – takže to musí být dobrota nevídaná.

Kotě

Naše koťátko, co jsme si pořídili koncem srpna, se má čile k světu.

Vyletěli jsme do povětří...

Minulou neděli...

Povětří vlastně ani moc nebylo, takže jsme jenom vyletěli k oblakům. Jednalo se o začátečnickou lekci pro mladé piloty s instruktorem. Za mírný příplatek lze přibrat do zadní části letadla jednoho až dva pasažéry. Pilotem byl tentokrát Tomáš. Silvinka a já jsme sehrály úlohu pasažérů. Manžel se svezl jako pasažér minule, když měla lekci Silvinka. Tenkrát jsem zůstala doma, a dobře jsem udělala. Dostali se prý totiž několikrát do turbulence, a navíc manžel zapomněl dát kartu do fotoaparátu, takže z celého jejich trmácení je jenom videjko z druhého foťáku. Proto se manžel tentokrát do letadýlka nehrnul, a role pasažera se vzdal v můj prospěch. No, prospěch. Že bych tak nutně potřebovala trčet někde mezi nebem a zemí, to teda ne. Ale, co už, nějak to snad přežiju, pokud letadlo nesletí.