Svůj první hamburger jsem jedla asi před dvaceti lety ve španělské Barceloně. K „pochoutce“, kterou jsem zatím viděla jen v amerických filmech, jsem přistupovala s úctou téměř nábožnou – vždyť se jedná o žvanec, který hýbe světem – takže to musí být dobrota nevídaná.
První sousto mě nikterak neoslnilo, zdálo se mi, že mám nějaké zmatené chuťové buňky.
Příčilo se mému zdravému rozumu pochopit, proč dávají proboha masový karbanátek do velikonočního mazance? Druhý bádavý kousanec mě ubezpečil o tom, že skutečně jím sladkou gumovou housku s polystyrénovým karbošem - a zbytek letěl do koše.
Od té doby mě většinou macdonaldovská zlatá brána nechávala chladnou, i když se objevuje skutečně ve všech nejnemožnějších koutech celého světa. V egyptské poušti, kde opravdu není nic než písek a restaurace MacDonald i s okýnkem Mac Drive. Je v Arabských Emirátech, opět uprostřed nekonečných pouštních písků. V Moskvě, kde se na gumovou housku stojí dlouhé fronty, protože se dá za pár drobných pořídit kousek teplého masa. Další z nich stojí už i v marockém Agadiru. Chodí sem turisté, kterým nechutnají marocké speciality, chodí sem však především s obrovským nadšením zejména místní obyvatelé. Celé rodiny sem míří ve svátečním oblečení a radostně do sebe cpou tuto krmi, popíjejí hektolitry přeslazené koly a jsou šťastni. Zahalené ženy i chlapi v burnusech, pořád je tu nabito. Odpůrci globalizace by neměli nejmenší šanci tu vybít výlohu dlažební kostkou, protože by byli okamžitě zlynčováni ne místními policisty, ale zákazníky.
Tato rychlá občerstvení se vyznačují všude na světě ale i dalším atributem, další nezbytnou uniformitou – čistými záchody, toaletním papírem a tekoucí teplou vodou. Za to prý můžeme děkovat mamince toho pána, co s hamburgery začínal. Byla tak posedlá čistotou a vším tím uklízením celá zpitomělá, že asi dala klukovi jednou karbanátek na vánočku, a tak vznikl hamburger.
Jsou ale chvíle v životě lidském, zvláště po týdnu v poušti, kdy čistý záchod i s tekoucí vodou vyměníte za cokoliv a i tu sladkou gumovou housku s mletým masem a teplou okurkou sníte…a rádi.
Wicky pro nás dodala několik zajímavých "Mc Happy" snímků, které se mi konečně podařilo "sežvýkat" v picase. Toho kopyrajtu si prosím nevšímejte - zapomněla jsem před exportem fotek odkliknout moji značku pryč. Všechno poctivě osobně vyfotila a snědla Wicky. ;-)
Malý Doplněk
Prodejny MacDonald jsou samozřejmě i v Praze. Chodím okolo nich a vídám, že tam u malých stolků sedávají lidé s ještě menšími tácy před sebou a mají na nich mrňavé porce jídla za nemrňavé ceny, Právě ty ceny mě odrazují. Jedl jsem tam jen jednou. Už je to tak dávno, že ani nevím, co to bylo a jak to chutnalo. Jediné a podstatné co vím je, že jsem to přežil.
ReplyDeleteMusím říct, že můj vztah k "mekáči" i hamburgerům je podobný. Mac Donald navštěvuju výhradně na zahraničních cestách, když se mi nedostává prostředků na chutnější krmi, případně potřebuju použít toaletu. Kupodivu se můj nepříliš vřelý vztah k Mac Donaldu zřejmě přenesl i na děti, které po několika návštěvách zmíněné instituce, kdy byly za pěkné vysvědčení odměněny Happy Mealem, ztratily o tuto atrakci zájem a Mac Donald od té doby míjejí obloukem... Není nad staré dobré knedlo-vepřo-zelo... ;-)
ReplyDeleteDala jsem jedno rychlý kafe od McD... to jde. :-))) Je to záchranná jistota při dochůzce do práce. :-))))
ReplyDeleteKlasický mcdonalďásky hamburger som mal asi dvakrát v živote, ale mekáče na potulkách navštevujem pravidelne, hlavne teda kvôli záchodom. ;-)
ReplyDeleteAbsolútne najlepšie hamburgery som jedol (vlastne jedával - aj dvakrát denne ;-) ) kedysi pred 25 rokmi v Budapešti pred Corvín Áruházom. :-)))
mcdonalďásky = mcdonalďácky, to je snáď jasné, nie? ;-)
ReplyDeleteNejvětšího hambáče jsem měla v Americe, nejmenšího v Čechách na Václaváku a nejlepší zrmzlinu točili v Thajsku. V Indii uklízeli "mekáč" postižení a chromí. V Mexiku jsem si nesměla vyfotit prodejní pult a v Arizoně měli jundu z toho, že je fotím a dostala jsem kafe zdarma. :-)
ReplyDeleteAno, Jirko, dovedu si živě představit, a jsem ráda, že jsi tu zkušenost přežil. Na zdejší poměry jsou ty ceny ještě vcelku přiměřené, a když se přidá bonus zastřešeného hřiště v podobě změti různých plastových prolézaček a skluzavek (vhodných pro děti do asi 12 let), nelze se divit, že do Mekáče míří kolikrát celé rodiny, ať je pátek nebo svátek. Taky jsme tam občas chodívali, když byly děti menší, ale už asi 5 let jsme tam nebyli. Jistě se o to nemalou měrou zasloužilo i tohle: http://en.wikipedia.org/wiki/Super_Size_Me :-P
ReplyDeleteBuď ráda, kety, myslím, že máš rozumné děti. To Tomáš ještě neuměl ani pořádně mluvit, ale v autě vždycky už zdálky uviděl "zlaté oblouky" a volal: "Mek daunz, mek daunz...!" No, a jasně, že tam chtěl jít, a chtěl, ať mu koupíme Happy Meal, a někdy pak nebyl spokojený, když dostal blbou hračku (prodavači se většinou snaží vyjít vstříc a jsou ochotní požadovanou hračku hledat, jenže někdy prostě jistá hračka ještě nebo už není), tak se pak lehko Happy Meal změní v Unhappy Meal. Ještěže už tam nechodíme. ;-)
ReplyDeleteDala jsem jedno pomalý kafe doma, bo jsem se učila na písemku. Trmácet se skrzevá kafe na druhý konec města a zpátky by se mi asi nevyplatilo. ;-)
ReplyDeleteNo tak hlavně dej pozor, aby tě nevypekli. Koukám, že na jedné z fotek, které Wicky obětavě poslala, ať víme, jak to chodí, ukazuje šipka na jednu stranu do McDonaldu, ale záchodky jsou údajně úplně opačným směrem. :-D
ReplyDeleteAno, je to jasné - jako zlaté M. ;-)
ReplyDeleteNo vidíš to, Wicky, dala jsem do odkazu pod fotkami porovnání cen Velkého Macu v různých zemích, ale velikostní poměr tam myslím chybí. Maj to nějaký nedomyšlený, asi... 8-O Jenom kafe? Škrobi! Já bych ti dala zadarmo i obloženou "vánočku". :-D
ReplyDeleteOby! :-)
ReplyDeleteNormálně jsem na něj dostala chuť. Zvrhlost, co? :-D Jdu si tedy uklohnit vlastní karbanátky... já vím, dám bacha na rozpálený olej!! :-D Je to zahojený, ale mám tam jizvy. Neva - nosím náramky - široký. :-)
http://www.stoklasa.cz/naramek-kovovy-s-kameny-x128951
Chuť na hamburger? 8-O To je nic! :-P Já su horší zvrhlík - jsem se normálka vyprdla na daně, a páč po obědě nečekaně vykouklo sluníčko vyjela jsem na krátký bicyklovýlet. :-D Jenže jsem zpátky, a ty potvory daně se mezitím nevypočítaly samy od sebe, tak asi mi nezbyde nic jiného, než se do nich přece jen pustit a dát jim co proto! :-) Doufám, že jsi tvoje dnešní klohnění přežila bez úhony, ať si nemusíš utíkat koupit další náramek. ;-)
ReplyDeleteMekáči se vyhýbám. Výjimku jsem učinil před lety v Moskvě, protože jsem doufal, že tamní výrobek bude mít rozumný standard na rozdíl od různých šašlyků, prodávaných na ulici a vyrobených z čehosi, co snad mohlo být i maso. Bylo to jedlé, místo housky byl ten karbenátek vložen mezi dva bliny (něco jako lívance).
ReplyDeleteJe zajímavé, že McD není připuštěn v několika zemích, např. ve Vatikánu. Ani do Albánie nesmí, tam mají místo něj Kolonat. V Tiraně jsem jeden navštívil a nebyl špatný, dal jsem si cosi pojmenované po Skanderbegovi.
Jinak jsem si v mnoha zemích potvrdil poznatek, že McD kafe je sice levné, ale že ho nejspíš dělají z pražených bukvic s příměsí žaludů. A ani ty toalety už nejsou občas zadarmo.
No vida - co člověk, to nějaké Mc zkušenosti. ;-) Trochu mě překvapilo, že jsou na světě místa, kde je Mekáč zakázaný. Holt, někde není v kurzu bábovka, jinde Mc karboš. :-P S Mekkafem žádné zkušenosti nemám, to bude vědět Wicky. Příležitostně se jí optám, jestli to její chutná po bukvicích, po kaštanech nebo po dřevěném uhlí. :-D Tady měla zase spolužačka několik nepříjemných kafí z prodejny Starbucks, tak si tam přestala kupovat...
ReplyDeleteNa Kubě McD nebyl! U výdejového okýnka, ze kterého kubánka při těle vystrkovala ruku s obrovskou kulatou (koblihovou)houskou naplněnou místním karbanátkem a nasekanou zeleninou, stála obrovská fronta lidí a u toho okýnka stál policajt, který hlídal, aby se čekající fronta nestrkala a každý řádně plněnou housku zaplatil. Jinak kafe si občas dávám na Václaváku, to jde, v létě když je horko tak se zmrzlinou a faktem je, že zase nejmizernější měli v té Americe, takový vodnatý zbytečně velký. I když si můžeš ty velikosti vybrat. Na druhu stranu, když je nejhůř, tak jsem vděčná i za tuto. Přeci jen si všude netahám s sebou kafovar! :-D Jo a v Izraeli mi ti šupáci za pultem vůbec neobsloužili a furt dělali, že mi nevidí a Židi mě předbíhali... tak jsem se nakrkla a nic siod nich nekoupila. Asi v každé té zemi dělají to kafe z jiný krabice, protože fakt dobrý bylo v Itálii. A pravda je, že ve Vatikánu taky není, bo by se tam McD nevešel, už tam mají Basiliku a 2 kašny, sloupovou kolonádu dokola a jinak na tom prostranství pak staví ty lavičky. Není tam žádný stánek ani se suvenýrama, ani s občerstvením, ten je hned za časou Vatikánu... pojízdný a i s pivem, kafem, preclíkama, křížkama, pohledama a jinejma serepatičkama. ;-)
ReplyDeleteOPRAVA: ... ZA ČAROU... Hlavně tam mají poštu, takže každý turista může poslat pohled přímo z Vatikánu.
ReplyDeleteBufet ve Vatikánu je, cestou na střechu chrámu. Osobně jsem k němu vylezl.
ReplyDeleteOvšem když chce poslat pohled s vatikánskými známkami, tak ho musí hodit do vatikánské schránky. Italská pošta by ho pokládala za nevyplacený.
ReplyDeleteAno, však je to jiný stát. ;-)
ReplyDeleteNa Kubě to holt maj vymakaný - koblihy namísto marmeládou plněj masem! :-D Ale chudák policajt, teda. Očumovat, jak se každej nacpává... a ani si nečuchnout. ;-) Ad kafe - jasně lepší bukvicové, než žádné. :-D Vidíš, vidíš - to máš z toho, že chodíš na kafe k Židovi. Buď ráda, že ti nedali votrávený... :-P
ReplyDeleteTeda koukám! Normální lidi cestujou do Vatikánu z náboženských důvodů, a Jago tam jede vyjídat McDonald. :-D
ReplyDeleteNo ještěže vás, Jago a Wicky, mám, jinak bych to určitě poslala špatně! ;-)
ReplyDelete