V úterý 11. 9. v 11 dopoledne jsme vyjeli z domu. Na cestě hustý provoz. Ve 12:30 souboj u IKEY o nabíjecí stanici. Dvě auta LEAF krom našeho, jedna Tesla plus nějaké hybridy. Koupili jsme a snědli k obědu koule s přílohou. Manžel a já zeleninové, dcera masové. Dobili jsme auto a chystali se pokračovat v cestě na letiště, ale všimla jsem si, že na podlaze v autě leží zapomenuté minirajče a odnesla jsem ho vyhodit do koše u IKEY. Už jsem byla skoro tam, když jsem zakopla o obrubník a už jsem ležela. Z ruky mi vylítlo rajče, z kapsy u košile brýle na čtení a seběhly se ke mně dvě poblíž stojící ženy, aby zjistily, zda jsem živá a celá. Po prvním šoku z nečekané změny polohy jsem se postavila, poděkovala ochotným ženám za starostlivost a posbírala rozplizlé rajče a brýle, které výlet z kapsy přežily. Rajče putovalo do odpadků a brýle zpátky odkud přišly. Vrátila jsem se do auta jakoby nic a jelo se. Moji lidi nic neviděli, protože jim výhled blokovalo vedle zaparkované auto. Na letiště jsme dojeli v pořádku, i když byl provoz jak před víkendem. Na letišti jsme chvíli hledaly naši frontu, až jsme se do ní dostaly a zase jako před 3 lety to byla jedna z nejdelších k mání. Paní asijského vzhledu nám natiskla letenky z Toronta do Dublinu a z Dublinu do Prahy, ale ne na zpáteční cestu (taky jako minule). Převážila nám zavazadla a nalepila na ucho jméno linky a poslala nás na letištní autobus. Tím jsme jely poprvé. Vystoupily jsme na jiném konci letiště a šly čekat do haly, až na nás přijde řada. Po dvou hodinách se začalo nakládat jídlo a první pasažéři: napřed invalidní senioři v 1. třídě, pak rodiče s batolaty, dále členové zvýhodněného klubu a nakonec zbytek pasažérů včetně nás. V letadle mi nešel připojit internet, na filmy se nedalo dívat kvůli hluku letadla a tak jsem střídavě koukala na průběh letu a hrála hry.
Dali nám i občerstvení. Napřed džus a preclíky, potom večeři - obě jsme zvolily pastýřský páj na úkor kuřete se zeleninou. Byla k tomu i houska a máslo a ovocný pohár (jahody a borůvky) se šlehačkou. Potom přivezli kávu a čaj, ale já jsem vypila mléko předem a do kávy mi nezbylo. V letadlo bylo dost dětí a některé pobíhaly sem a tam, zatímco jiné plakaly. Před přistáním nám letušky rozdaly pomerančový džus a uleželý muffin. Když jsme vystoupily, skočily jsme do záchodu, protože Silvinka mi zakázala záchod v letadle. Prý je nečistý. Chvíli jsme se motaly ve skleněném bludišti dublinského letiště, až jsme sešly do přízemí a začaly čekat na letadlo do Prahy.
Já letím Praha - Dublin zítra...
ReplyDeleteTak dobrý let a snad se vrátíš a zorganizujeme nějaké posezení než ulítnu zpátky do Kanady. ;-)
ReplyDeleteMilá Oby, T\ jsi ale tajnůstkářka!
ReplyDeleteMilý D.n., tajnosti nebyly v úmyslu, přičti to prosím mojí neschopnosti plánovat. Na posezení v některé pražské útulně jsi i ty srdečně zván, jen ještě nevím, kdy to bude. Někdy mezi 1. a 5. říjnem. Dohodneme se v mailu i s ostatními případnými účastníky. :-)
ReplyDeleteTak zase v Európe? No, snáď sa niekde stretneme, Európa je malá... ;-)
ReplyDelete...len si nepomýľ Slovensko so Slovinskom, ľuďom spoza Atlantiku sa to často stáva. 8-)
ReplyDeleteJojo, zase.... Táhne mě ta Evropa jak Old Shatterhanda prérie. ;-)
ReplyDeleteNeboj, pro jistotu jsem jela tam i tam. ;-)
ReplyDeleteV Dublinu jsem se motal v pátek. A taky do Prahy.
ReplyDeleteJá už přes Dublin nepojedu. Tentokrát to beru zkratkou z Heatrow na Gatwick. :-P
ReplyDeleteTak to vypadá, že by se nějaká sešlost mohla uskutečnit ve středu odpoledne. Zatím netuším, co znamená termín odpoledne... ;-)
ReplyDeleteAhoj!
ReplyDeletePrahu už hyzdí vánoční reklamy.
Ahoj! Asi nejen Prahu... ;-) Já vím, loudám se s článkem o dovolené, mám ho rozepsaný, začátek i konec jakžtakž hotový, akorát prostředek mi chybí a nějak se k tomu nemůžu dokopat, pořád máme nějaké aktivity a akce, sotva dobelhám z práce domů, jedeme někam do pryč a múza Inspirace se mi též vyhýbá, ale nezoufej - o Vánocích máme mít 9 dní volno, tak pokud to do té doby nestihnu, je ještě šance, že na to obětuju svátky. 8-)
ReplyDelete