Mexiko

v oblasti Mayských ruin

očima šestnáctiletého kanadského kluka



Článek je sestaven z útržků konverzací na FB a jinde a z obrázků nafocených Tomášem na místě činu a jinde. Omluvte sníženou kvalitu snímků, je to foceno synovým i-podem. Normální foťák odmítl s sebou brát.

10. března, 2016 Tak nám mladej včera ulítl do Mexika:

• Správne - do sveta

Mám obavy, že se tam trošku zapotí...

• závidím  :-)  (tobě, že máš pokoj)

On je vcelku kliďas. Spory vyhledává především se svou sestrou. Nejvíc randálu asi nadělá, když cvičí na housle.

Tom je v grupě DREAM a je to globální vzdělávací program, organizovaný přes školu. Vedou to naši lékaři a už několik let ta grupa jezdí na stejné místo, každý rok teda jiný studenti. Moc se mu do toho Mexika nechtělo, i nás to dost stálo, ale snad mu to k něčemu bude v životě užitečné.

 

17. března, 2016 Tak už je mladej zase doma.

• páni, jak se mu tam líbilo?

Ani se tam neohřál. Teda, vlastně, ohřál se asi víc, než mu bylo příjemné. Některé zážitky má sice zajímavé, jako výstup na pyramidu, brouzdání plameňáků na rozhraní slané a sladké vody... ale i nepříjemnosti jako prakticky celou noc stěkání všudepřítomných psů a kvákání množství žab, komáři ho pokousali požehnaně, i když měl repelent... taky povídal, že tam byl nějaký černý pták, co vydával asi 5 různých zvuků a všechny byly strašné... nezvykle divné, i když chutné jídlo. Jednou pomáhal při návštěvě jednoho baráčku hňácat tortillové placky z kukuřičného těsta, které se tam pekly na ohništi, když bylo přes den 35°C. Pak dostali ochutnat. Masa tam měli poskrovnu, jednou rybu a jinak spíš jako ozdobu některých pokrmů. Různé zeleniny a ovoce, které ani nevěděl, co to bylo. Pili s vedoucím ubytovny šťávu brčkem přímo ze zelených kokosů. Líbily se mu palmy, kterých tam rostlo spousty. Hrávali fotbal a pokaždé dostali od místních děcek náklep. No, prostě zážitky má takové i makové, ale myslím, že je rád, že je zase doma a bohdá si teď bude trochu více vážit svého bydla.

Manžel jel na letiště včera o půl desáté večer, letadlo přistálo chvilku po jedenácté a dojeli s Tomášem okolo půl druhé ráno. Já jsem kolem půl jedné zalezla do postele, přečetla dvě kratinké povídky od Švandrlíka a usnula a za chvíli mě probudil Tomáš. Přišel se ke mně přitulit. Zajímavé, jak odjížděl, málem mi neřekl ani "Ahoj!" a při návratu by se mazlil. :-)

Začal cosi vyprávět, ale byla jsem v té chvíli rozespalá, tak jsem moc nevnímala. Přivezl dvě ulity, které tam někde našel a jednu mi dal. Za suvenýry nechtěl utrácet, tak nic nekoupil. Vzal si s sebou na ten výlet fialového miniponíka, kterého loni o dovolené koupil v obchoďáku Europa a píšťalu chanter. Dva kluci měli s sebou ukulele, tak tam snad dokonce něco hráli společně. O tom ale nejsem jistá. No, přinejmenším hrál sólo. Aspoň se s tím instrumentem netáhl zbytečně.

Trošku vyprávěl zážitky a ukazoval obrázky v jeho i-podu. Slíbil, že mi je pošle (nakonec to dopadlo tak, že mi je stáhl na flešku). Pak si něco snědl. V letadle jim večeři nedali, jen pití. Ještě dobře, že jsem nachystala polívku a dala jsem mu zbytek veselé jarní bábovky. ;-) Nakonec dorazil bramborové lupínky, co nám v neděli dovezl náš kamarád Kornelius. Pak se šel osprchovat a já zalezla zpátky do pelíšku. Slyšela jsem, jak něco kecali se Silvinkou a potom jsem už usnula.

Ráno jsem dala prát všechny jeho oblečení, měl je v batohu, a co bylo nahoře, asi až do poloviny batohu bylo všechno mokré, i když nošené byly i suché kousky, co byly na dně. Vylezlo z něho, že se před odjezdem koupal v přírodním bazénu, oblečený, neboť si nevzal s sebou plavky a už mu to nestihlo uschnout. :-)

Další zážitky byly, že vylezli na pyramidu, viděli velké hejno plameňáků, bohužel jen zpovzdálí, měli se domluvit s místníma děckama, tak Tomáš vrčel, že jim měli už v Kanadě říct, aby se trochu naučili španělsky, protože tam sice na ně uvalili rychlokurz, ale v podstatě to dopadlo tak, že se všichni domlouvali rukama nohama. Mexické děti zřejmě mají ve škole angličtinu, ale je to asi na takové úrovni, jako francouzština našich děcek. Sem tam vědí nějaké slovo, ale neumí si objednat ani jídlo v McDonaldu. Naštěstí tam už dávno nechodíme. :-P

Hráli tam skoro každý den fotbal a Mexičani s přehledem našim pokaždé dali na budku. Jinak měli lekce, přednášky, výchovné filmy, výlety a volný čas, kdy si mohli číst, plavat nebo hrát nějaký sport. Co se týká jídla, Tomáš se svěřil, když jsem se ptala, že měli hodně mexických jídel, že mu ledacos nechutnalo, ale neměl na výběr, tak snědl, co bylo. :-)

No, dnes večer, jak jsme končili večeři, zazvonil Kornelius a tak jsme mu naservírovali zbytky. John uklohnil nějakou jeho smaženou míchanici z cibule, rýže, sušených hub, tofu a nevímčeho ještě a nikomu z nás to moc nelezlo, ale všichni si ze slušnosti trochu vzali. Jen Tomáš rebeloval, že to má chuť jak spálená guma a že v Mexiku teda měli neobvyklá jídla, ale aspoň dobře chutnaly. Snědl sice skoro všechno, co si nabral, ale naštěstí jsme měli ještě quiche, co jsem udělala včera dva a snědli jsme včera jen jeden a pečený květák. Tomáš vyprávěl, jak šli s jeho spolužákem a mentorkou do jednoho domku a pomáhali dělat tortilové placky. Paní už měla v míse nachystané kukuřičné těsto, tak udělali v dlani bochánek, oplácali v mouce a podali to hospodyni, aby dokončila. Vařili tam na opravdickém ohýnku, dvě cihly a na tom nějaká plotýnka a na pánvi opékala. Některé chajdy prý neměly ani pořádný komín, tak obyvatelé měli dost očazené stěny.

Jinak účastníci zájezdu nocovali v resortu Genesis, kde i jedli většinu jídel. Jednou se stavili v nějaké restauraci, kde jim dali rybu, ale jinak většina jídel byla buď úplně bez masa, nebo jen jako dekorace a pro zvýraznění chuti. Pak nám Tomáš ukazoval zase fotky, protože manžel včera skoro hned po příjezdu zalehl, takže nic neviděl a Kornelius taky nic neviděl. Ale i já jsem tentokrát viděla toho víc. Včera Tomáš neukázal všechno. Palmy, tu díru kde se koupali, ubytovnu, plameňáky...

No, tak se taky koukněte, pokud ještě máte pár volných minut.  :-)

Odlet z Toronta:

Přílet do Cancunu:

Došková střecha:

Králíci:

Papoušek:

Tropická vegetace:

Ubytovna:

Psi jsou tam hubení:

Mayská božstva:

Zase jakési podkroví:

Prodej suvenýrů:

Mayské pyramidy:

Vzrostlý kaktus:

Koupaliště:

Kozy:

Prase:

Pečivo:

Zmrzlina:

Děti při míčovém sportu (nejsem si jistá, co to hrály):

Spolužák:

Pokojový brouk:

Koček bylo údajně, na rozdíl od psů, málo:

Výlet k zálivu:

Ještěrka:

Hnědý pelikán:

Plameňáci:

Asi orel:

Zvíře plážové:

Nebezpečí. Vysoká koncentrace soli ve vodě. Neriskujte. Nevstupujte:

Tu ten pelikán vypadá nějaký dřevěný:

Jídlo v restauraci:

Pokoj, kde bydleli:

Pomník cestou na letiště:

Odlet z Cancunu:

Doma:

Záznamy jsou z těch dní, kdy je poznačený před nimi datum. Věším trošku se zpožděním, než jsem zpracovala fotky.