Kanálové Dny

po roce



V neděli jsme s manželem zajeli trochu okouknout Slavnosti Kanálu ve Wellandu. Vlastně bych správně měla napsat Slavnosti Průplavu. Bylo pod mraky, ale celkem pěkně. Z držgrešlových důvodů jsme zaparkovali v boční uličce a doťapali do oblasti kanálových aktivit pěšošourem.

Napřed jsme natrefili automobilové veterány. Několik z nich jsem vyblejskla, a tím pádem se mi unavily baterie v malém Canonu. Později si daly říct a ještě trochu pracovaly.










Odešli jsme tedy na můstek nad vodním tokem, kde někdo machrovali na vodním prkně. Akorát tak na dostřel velkého Canonu.


















Potom jsme se nechali zlákat do boudy, kde dávali zadarmo popcorn, který já nejím, tak si vzal jen manžel. Pak nechali každého člověka zatočit kološtěstím. Kdo správně odpověděl na otázku, kde uvízla šipka, když se kolco zastavilo, mohl si vybrat malou odměnu. Mně se to zastavilo na "Instant Price", tak jsem na otázku odpovídat nemusela, vlastně jsem neměla na jakou. Za odměnu jsem si vybrala prupisku, páč v práci furt něco píšu na ubrousky a už jsem, od té doby, co tam znova dělám, jednu prupisku vypotřebovala. Možná se to nezdá tak divoké, ale mám na to psaní vždycky jen pár minut. Manžel si napřed vybral odznak, ale pak ho vyměnil za dévedéčko.

U břehu kotvila policejní loď, tak jsme se zařadili do hloučku, který už tam čekal a zúčastnili se exkurze s poučným výkladem na lodi. Ze začátku jsem vyprávění policejní pracovnice moc neslyšela, protože jedni rodiče, kteří se mi nevím proč pověsili na paty, vzali na loď malého kluka. Toho zjevně nebavilo stát a poslouchat nějaké odborné kecání a dával to přiměřeně hlasitým brekem důrazně najevo. Rodiče po chvíli napomínání kluka vzdali a přizpůsobili se dítěti, a tak jsem přece jen něco ze zbytku výkladu pochytila. Na lodi samé k focení moc zajímavého nebylo a v některých částech si dokonce focení nepřáli. Ale pustili nás až do ložnice, do kuchyně, do špajzu i do jídelny. Takže jsem si cvakla lodní zvon "selfie" a pár dalších věcí, ale převážně jsem fotila, co se kde šustlo na hladině na levoboku. Pravobok se tulil ke břehu.


































Z lodi jsme odešli ulicí vzhůru, kde se tísnily krámky s obžerstvením a všemožným spotřebním zbožím. Mezi boudami končil své představení známý kejklíř, ale pro dav ho nebylo pořádně vidět, tak jsme šli dál. U mostu jsme potkali vláček a kolotoče včetně strašidelného hradu.




















Viděli jsme dost a v tom dusno, které panovalo, jsme pomalu došli k našemu autu a odjeli domů. Ukázalo se, že to byl celkem dobrý nápad, protože v půli cesty se spustil silný liják. U nás v městě bylo sice sucho, ale sotva jsme vlezli do baráku, začalo luchat i tady. Dokonce tak vydatně, až se z toho složil internet.




No, a pak má člověk stíhat věšet něco na blog.  ;-)