Frozen

Jak jsme jeli do kina



Dva týdny zpátky jsme jeli s manželem a dcerou do kina. Silvinka chtěla vidět nový film inspirovaný Andersenovou pohádkou Sněhová Královna - "FROZEN". Jenže jsme jeli dost na poslední chvíli a dcera s manželem se ještě stavili v obchodě, kde se prodává zboží různého sortimentu, na váhu i zabalené. Ke kinu jsme přišli akorát, že bychom stihli začátek filmu, kdyby u pokladen nebyla dvakrát ohnutá fronta na lístky a občerstvení. Fronty byly i u obou automatů na lístky. Po chvíli váhání kam se vlastně postavit, jsme se zařadily do fronty s lidskou obsluhou, ale když jsme došly na řadu, bylo nám nelidsky oznámeno, že náš film je vyprodaný. Manžel lákal, ať jdeme s ním na "Delivery Man", ale Silvinka měla náladu na "Frozen", a tak jsme se tehdy kina vzdaly a šly místo filmu očumovat butiky v obchoďáku, kde kino sídlí. Tomáš s námi nebyl, protože má v úterý klub kadetů a krom toho zameškal učivo, jak byl od začátku školního roku několikrát marod, tak teď horko těžko všechno dohání. Když jsme prolezly  obchoďák, sedly jsme si do auta a čekaly, až manželovi film skončí a pěkně jsme tam za tu asi hodinu promrzly. 

Minulý týden nám výlet do kina nevyšel, ale včera jsme se tam vypravili po dlouhé době všichni 4. Tomáš se hodil marod, vyfasoval antibiotika, které mu třikrát denně svědomitě krmím nutím pod různými pohrůžkami, a taky už pro tento rok skončil kadet, tak jel do kina s námi. Tentokrát jsme pro jistotu jeli o dvě hodiny dřív a zaprvé koupili lístky na filmy. To se sice ukázalo jako drobná komplikace, protože lidská obsluha se nekonala a museli jsme si koupit vstupenky z automatu, ale nakonec jsme to po několika neplatných pokusech zvládli. Pak rodina zase chtěla do váženého obchodu, tak jsem je tam doprovodila, ale brzo jsem utekla do dolarovky. Snažila jsem se tam najít nálepky, jenže neměli velikost, jakou jsem chtěla, čímž mě moc nepotěšili. I tak jsem tam ale koupila pár drobností - něco na zub do kina, zavařená rajčata, houbičky do kuchyně a štětku, páč se chystám Tomášovi zmalovat strop v pokojíku. 

Po zaplacení jsem hledala moje lidi a našla jsem je v "jídelňáku", kde se Tomáš ládoval čínou z kiosku a Silvinka prohlásila, že chce obloženou housku. Když se vrátila se svou houskou, Tomáš prohlásil, že chce taky obloženou housku, že ta čína byla tak do jednoho zubu. Znovu jsem vysolila obnos na obloženou housku a když si ji syn objednal, donesl a dožvýkal, co se do něj vešlo, vyrazili jsme ke kinu.

Děti už rovnou vešly a já s manželem jsme ještě odnesli tašky s nákupem do auta, aby obsluha v kině neměla blbé kecy, že si neseme vlastního občerstvení plné tašky, místo toho, abychom si poctivě koupili popcorn a pití v kině za dlouhé peníze. Kapsy a kabelky nekontrolujou, jestli někdo něco nepašuje, ale s plnými nákupními igelitkami by nás mohli vyhodit.

Sešly jsme se se Silvinkou na wc a pak už šly do našeho sálu, kde se za chvíli začlo hrát. Napřed byly nějaké reklamy na filmy, co teprve budou a jeden krátký film o Mickey Mouseovi a už to začalo, docela zajímavě. Pilky řezaly do ledu na povrchu jezera a odřezávaly dlouhé bloky, které pak silní chlapi sekali na kratší kusy a s pomocí ocelových chňapek vyndávali z vody ven... Koho zajímá, co se stalo dál, může zajít do kina, snad to ještě někde hrajou: http://www.csfd.cz/film/328862-ledove-kralovstvi/ Byla jsem překvapená, že se mi film moc líbil, protože digitálně animované kousky nejsou zrovna můj styl. Smůla byla, že manžel a syn se rozhodli jít každý na jiný film, které oba končily značně později než "Frozen", a tak jsme se vrátili domů moc pozdě a byl horor dostat Tomáše ráno včas z postele, aby stihl školu.