Do konce týdne

už se nic moc nestalo



Ve středu jsme celý den balily suchou slepičí polévku do půlkilových průhledných kontejnerů. Užila jsem si vážení, strojového deklíkování, lopatkování, číslování i pakování až do konce směny.

Ve středu ráno cestou pěšo do práce:



A pak zase pěšo zpátky domů:







Ve čtvrtek jsme balily do krabiček oplatkové minikornouty. Bylo potřeba utvořit sloupeček třinácti kornoutů a osmkrát ho nacpat do stejné krabičky. Tu pak šikovně zavřít, aby se kornoutky příliš nerozdrtily, přelepit ji samolepkou s popisem obsahu a nakonec 18 krabiček zapakovat do lepenkového boxu. Počítat do třinácti jsme se v kursu učili, tak jsem se toho hned chytila a počítala kornouty a rovnala je do sloupků až do přestávky.

Po přestávce mě vedoucí vyvolala z markantně zmenšeného davu kolegyň, který se jakýmsi záhadným způsobem scvrkl z jedenácti na sedm, a odvedla mě do dílny, kde se strojově sáčkovaly javorové karamely. Dostala jsem funkci přidavače a přisypávala jsem karamely z boxu do plastových kapes na posuvném pásu. Ten je vyvezl ke stropu, kde padaly do zásobníku. Odtamtud pak putovaly do svislého děla, které je trychtýřem nastřelovalo do jednotlivých sáčků.

Sáčky naplněné karamelami čekají na zabalení do boxu:



Část balicího zařízení, kde probíhá střelba. Napřed tryska sáček nafoukne a ten se pak posune pod trychtýř, který do sáčku vychrlí dávku asi 25 karamel. Občas se trychtýř do sáčku netrefí, to se stává hlavně v případě, že selže nafouknutí sáčku tryskou. To pak karamely vletí do nastavené krabice nebo i mimo ni, po dně kukaně.



Část pásu s plnými kapsami:



V pátek ráno jsme dodělaly karamely a přesunuly se do vedlejší dílny, že budeme balit marshmallowsové kornouty. Napřed jsme musely umýt a vydezinfikovat celý stroj, protože nějaký živel odendal plastové krytí a všechno bylo dost zaprášené. Pak už jsme myslely, že budeme konečně balit, jenže byla nějaká zrada v nastavení a v pytlíkách se tvořily malé i větší otvory, asi z příliš horké svářečky. Když vedoucí teplotu snížila, nesvařil se šev vůbec. Pak přišli čtyři chlapi. Jeden trochu pomáhal fidlat s nastavením, zatímco ostatní jen koukali a kibicovali. Stejně jsme se ale až do konce směny žádného pozitivního výsledku nedobraly a musely jsme všechny kornouty, co už byly po celé délce pásu a v dolním i v horním zásobníku zase vyndat a uložit do pytlů na pak.

Při obědové přestávce se mi svěřil jeden chlap, který tam sem a tam popojíždí s vysokozdvižným vozíkem, že mu někdo ukradl ze společné ledničky rozjedený jogurt i se lžičkou. Takže nejsem jediná okradená - asi nám v práci řádí nějaký lžičkový fetišista.

;-)