Zatra práce

první den



Nějak jsem nemohla dospat, ale když o páté ráno začaly v rádiu vyhrávat odrhovačky na pěkné probuzení, moc se mi z pelíšku nechtělo. Ale svlíkla jsem línou kůži, vyndala jsem se opatrně z postele ven a odpajdala do kuchyně pro bukvicové kafe od Maryšy. Pak jsem se nahnala do sprchy a do hader a znovu do kuchyně, abych si nachystala nějaký proviant a nezemřela na šichtě hladem. Do kabely jsem si dala pracovní boty a věci na převlečení (ty jsem však nevyužila).

Temným městem jsem připochodovala k budově nové práce. Nikde nikdo. Pak jsem viděla, že jede osamělé auto a asi mě sleduje. "Aha, nějaký manažer," napadlo mě "jede se na mě podívat zblízka, jestli jim tu nechci něco ukradnout." Vyšla jsem světlům auta naproti a z "manažera" se vyklubal mladý chlap, který se mnou byl na orientaci. Přiznal se, že je taky nově přijmutý do práce a taky neví, kam má jít. Dohodli jsme se, že já se zkusím optat v kanclu a on zajede k zadní straně budovy. V kanclu bylo zamčeno, a tak jsem se vydala po stopách auta. Vtom už se mladej vracel a nabídl mi, že mě sveze, že je fakt vchod pro zaměstnance vzadu. Bylo to sice už jen pár kroků, ale nemohla jsem mu přece za ochotu dát košem. Vešli jsme spolu do budovy. Nikde nikdo. Když už se blížila sedmá hodina, přišla ještě jedna žena a pak i vedoucí naší malé grupy.

První dvě hodiny jsem s kolegyní Leone ukládala na kovový běžící pás bílé, oranžové a růžové cukrové homolky. které pak proběhly čokoládovou sprchou a chladicím tunelem. Na druhém konci linky je kolega Levi chytal a balil do připravených krabic. Potom nastaly potíže. Vedoucí zjistila, že čokoláda se nějak moc lepí na mašinérii, a protože se jí nepodařilo závadu odstanit vlastnoručně za pomoci šroubováku a špachtle, zavolala mechanika.

Opravář dorazil asi za hodinu a půl a další asi hodinu oškrabával čokoládou zanesené zařízení. My tři otroci bez mašinky jsme mezitím, podle nařízení vedoucí Cindy, míchali cukrové homolky, které byly v bedýnkách separované podle barvy. Když už jsme to všechno pomíchali, zametli jsme podlahu a nenápadně postávali okolo. Mechanikovi se nakonec podařilo závadu odstranit a tak jsme se vrátili na běžící pás.

Už bylo po obědě, a tak nás vedoucí na střídačku posílala, ať vezmeme přestávku. Popravdě, mně by to víc vyhovovalo bez přestávek, krom jedné na oběd, a radši bych dřív skončila, ale v současné době provoz běží na dvě směny - denní a noční. Taky jsme se vystřídali s ukládáním homolek na pás a pakováním hotového výrobku. Balení je více zábavné, ale člověk musí trochu myslet dopředu a nachystat si další krabičky dokud bonbóny padají z pásu do jedné.

Po práci jsme ještě pozametali na zem spadnuté homolky a čokoládu. Levi mě odvezl před bránu, protože jsem od rána měla u něho v autě věci a sotva jsem vystoupila z auta, objevili se na bicyklech manžel a Tomáš. Napřed jsem myslela, že mi přijeli naproti, ale pak vysvitlo, že jeli do nedalekých domácích potřeb koupit GPS, jenže bylo zavřeno.

Sotva jsem přišla domů, skoro mě povalil pes, jak se na mě vrhnul. Jen co jsem se pomuchlala se psem, šla jsem si očistit podrážky pracovní obuvi, protože jsem ještě v práci šlápla do něčeho měkkého - bílého, oranžového a růžového. Několikrát.

;-)