Letní Výstava

neboli VELETRH



Každý rok v srpnu se v našem městě koná akce zvaná "Agricultural Fair". Doposud jsem to volně překládala jako "Zemědělská Výstava". Napadlo mě, že se zeptám odborníka Googla, jak by to přeložil on. Google se s tím, jako obvykle, nepáral a nabídl mi "Zemědělský Veletrh". Téda, že prej VELETRH! :-D Naše městečko má i s okolím nějakých 12 000 lidí.

Je pravda, že akcí bývá na tom našem "veletrhu" dost. Zábavy pro děti, živá hudba, závody ve stříhání oveček, soutěže koňských spřežení i jednotlivců, někdy ukázka plazů, petting zoo (kde se většinou nedá nic k pohlazení dosáhnout), někdy miminkovská přehlídka krásy, kouzelnické představení nebo šílená věda, a letos i cvičení psi. No, a v neposlední řadě oblíbená a naší rodinou už několikrát strategicky obsazená výstavka vlastnoručních výpěstků a výtvorů.

Letos jsme se, po několika vynechaných letech, přihlásili tak nějak na poslední chvíli. Tož co tam takhle narychlo dát, aby se to stihlo připravit? Leda fotky a trochu pečených sladkostí. To snad stihneme. Nahlásila jsem sebe, dceru a manžela; syn tentokrát neprojevil o účast zájem. Co se vrátil z kadet kempu, je nějaký polomrtvý a pořád by spal. Takže jsem klasicky všechno připravila - natiskla v obchodě fotky, přidělala je na podkladové čtvrtky, a podle požadavku v brožurce na zadní stranu čtvrtky nalepila jméno autora, věk, soutěžní kategorii a telefonní číslo.

Dobrý fór byl, že při tisknutí fotek v drogerii došla v tiskárně barva, a tak se natiskla jen první polovina fotek. Došla jsem domů, začala fotky organizovat podle kategorií a vidím, že mám nějak málo fotek. Nechala jsem všechno ležet a běžela zpátky do drogerie. Tam tiskárnový displej poctivě hlásil, že došla barva. Předtím jsem si toho nevšimla. Naštěstí s tiskárnou za tu chvíli, než jsem se vrátila, nikdo nevrtal. Jedna z prodavaček uvedla tiskárnu znovu do provozu, a tak se mi druhá polovina fotek v pořádku natiskla a mohla jsem doma pokračovat v načatém díle. Když byly fotky z cesty, daly jsme se s dcerou do pečení. Ona stvořila dva druhy sušenek a já, abych jí nešlapala do zelí, jsem vyrobila datlové řezy a buchtu z cukety. Podle mého názoru se nám to pečení celkem povedlo, ale výstavková porota byla více nadšená našimi fotkami. Teda, posléze vyšlo najevo, že pečení hodnotil někdo úplně jiný než fotky. :-P

Za celou dřinu s pečením jsme každá vybojovaly po jednom druhém a jednom třetím místě. Ale za lehkou práci s fotkami ukořistila naše rodina několik prvních, druhých, třetích i čtvrtých míst. Třetina fotek z naší líhně se sice neumístila, ale zbytek si nevedl tak špatně. Sedm prvních, dvě druhá, čtyři třetí a pět čtvrtých míst v jedenácti kategoriích není úplně k zahození. Krom toho dcera-umělkyně ještě získala 2 první místa za vodovkami namalovaný kostel a kolorovanou tužkokresbu zaječího párku. ;-)

V sobotu po obědě jsme na "veletrh" zašli, zkontrolovali vyhodnocení a vyfotili pár akcí, které právě probíhaly. Dnes jsem se tam vypravila sama. Přišla jsem těsně před rozdáváním trofejí, takže mi taky jednu vnutili, když už jsem tam byla - prej za největší počet bodů v kategorii fotek. Takže na pečení si odteď laskavě sežeňte někoho jiného, ale vyfotit bych vás případně mohla, když teď na to mám jakous takous licenci. ;-)

Trochu jsem ještě oběhla výstavní plochu a vyfotila soutěže miniaturních koníčků a jakýsi klub důchodců, který krásně fidlal na housle a drnkal na kytary příjemně znějící country muziku. Jinak se nic moc nedělo; někteří lidi si pakovali svoje kozy a prodavači pomalu začali skládat krámky. Ve stanu se školní výstavkou jsem chvíli pokecala s agentkou od Avonu a s dobrovolnicí spolku proti kriminalitě. Pak jsem si všimlla, že hlavní organizátorka výstavy sundává tvorbu dětí, aby to mohla odevzdat zpátky školám, tak jsem jí s tím trochu pomohla. Potom jsem vyzvedla z výstavní haly naše skvosty a odpochodovala domů.

Fotky ze soboty:





































 

Kdyby přecejen někdo zatoužil vyrobit si Datlové řezy třetí jakosti, ehm, třetího místa v soutěži, tady je návod, jak na to:

1/2 litru pomerančového džusu a 500 gramů datlí bez pecek uvaříme na kaši a přidáme šťávu z poloviny citrónu.
Smícháme litr ovesných vloček, 1/2 litru hnědého cukru, 1/2 litru mouky, lžičku sody do pečiva a 375 ml rozpuštěného másla. Ve větším pekáči navrstvíme 2/3 ovesné směsi, pak datlovou náplň, kterou zasypeme zbytkem ovesné směsi.
Pečeme na 350°F neboli 175°C asi 40 minut.

;-)

Dodatek (z oblasti fotek) pro zvědavce:

1. místo















2. místo





3. místo









4. místo











Tolik z našeho výběru. Fotky dalších soutěžících v blízkém provedení nemám. Je ale pravda, že se dost lidí divilo, co to porota letos vybrala. Nevím, co všichni furt mají - já si nestěžuju, i když v některých kategoriích jsme se taky vůbec neumístili.

;-)