Hádanka pro pokročilé - Dovolená '91

Kde já jsem to jenom tehdy byla?
Milí přátelé, stálí čtenáři i náhodní návštěvníci:
Pokud některé ze zobrazených lokalit dokážete bezpečně určit,
prosím podělte se o vaše vědomosti v komentářích.



Těsně před odjezdem do Kanady na podzim 1991, jsem se přihlásila na týdenní letní mezinárodní zájezd esperantistů na Slovensku. Z toho týdne si pamatuju nejvíc to, že nám s kámoškou bylo zima, protože předpovídači krásného počasí se zase jednou pořádně sekli, a tak jsme jely poměrně nalehko, a pak to, že jsme měly velký hlad, který jsme párkrát zaháněly v pohostinství poblíž chaty, kde měla naše výprava základnu. Původně (po mnoha letech od té dovolené) jsem měla pocit, že jsme tehdy byli v Nízkých Tatrách, jenže kamarád košo mi Nízké Tatry omlátil o hlavu, protože jsem se zmínila o plese. Tvrdě stál na svém, že v Nízkých Tatrách nic takového není. Když jsem se ptala kety, která taky prochodila všechny možné hory i doly, měla pocit, když jsem se zmínila o skalním žebříku, že jsme možná byli ve Slovenském Ráji. Dlužno poznamenat, že košo doposud neviděl žádnou fotku z tohoto podniku, a kety viděla jen dvě. Krom toho, fotky už jsou po těch téměř 22 letech dost nezřetelné. Poněkud matoucí je fakt, že jsme ze základny - ubytovací chaty jezdili na kratší i celodenní výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Tak se prosím pokuste zjistit, kde já jsem to na té dovolené byla. ;-)



Před restaurací (pravděpodobně) nepříliš vzdálené od místa ubytování. Je možné, že je to právě ta, kam jsme se s kámoškou chodily zachránit před smrtí hladem.:





Lezeme odvážně nahoru, úplně na konci výpravy, tož doufejme, že se nikdo vepředu nepustí a nespadne nám na hlavu:





Úspěšně jsme dolezli (všichni) až nahoru, tak se kocháme výhledem dolů:





Časně ráno jsem byla zlanařená k procházce v mokré trávě; tady přírodní mytí noh končí, oklepávám z končetin nadbytečná stébla trávy a znova navlíkám sandály. Chatky v pozadí by mohly být trochu směrodatné, co se týká polohy velké chaty, kterou bohužel na žádné z fotek nemám:





Snídaně z ovesných vloček a vody v chatě, kde jsme byli (jakož i většina výpravy, ne-li celá) ubytováni:





Lomnický (asi) štít v mlze. Když jsme se dostali na dohled, byla ještě krásně vidět celá špička, ale snad během dvou minut, než se stihlo cvaknout fotku, se vrcholek obalil do pořádné porce cukrové vaty z jemné mlhoviny:





Pravděpodobně Observatoř na Skalnatém Plese (leda, že by takových stejných bylo víc):





Na kraji kteréhosi plesa. Za umělecké pózování pro fotografa na kamenech při břehu jsem byla opepřena vedoucím výpravy. Jsem se tak lekla, že jsem skoro spadla do vody. Kdyby to furt s tou bezpečností tolik nepřeháněli, a nechali člověka na pokoji, udělali by kolikrát líp:







U horské bystřiny:





Asi pořád ten stejný potůček, ale z jiného místa:





A před nějakým hubeným vodopádem:







Výlet kolem nějaké radnice (?):





Ostravská část výpravy pěje za doprovodu kytary během kulturního večera na rozloučenou ve společenské místnosti chaty, kde jsme byli ubytováni:





Poslední kouknutí z vršku někam do údolí a dovolená končí: