Krev

takový obyčejný odběr



Nedávno jsem byla po delší době na kontrole u doktorky. Koukla na mě a usoudila, že na povrchu vypadám celkem zachovale (na svůj věk).

Změřila mi tlak, který se jí zdál v normě (130/75) a zkontrolovala a ujistila mne, že jsem pořád ještě holka.

Dohodly jsme se, že mě pošle na odběr krve, aby se zjistilo, jak jsem na tom vnitřně.

To by v tom byl kozel, aby se něco nenašlo. Medicína je dnes už pokročilá, takže se nemusím bát, že  mě odfajfknou jako úplně zdravou.

Dnes ráno jsem se tedy vypravila do krevní laboratoře.

Přišla jsem tam v osm ráno, dole v čekárně ani noha.

"Super, to jsem vyhmátla dobrý den," říkala jsem si spokojeně.

Zahlídla jsem obstarožní sekretářku, tak jsem z ní hned začala dolovat informace.

"Jó, na krev. To musíte nahoru do patra!" oznámila mi škodolibě.

Nahoře v patře jsem viděla proč. Čekárna už byla víc jak z poloviny plná.

Vylovila jsem si z košíčku číslo. Osmnáct. No ty brďo, to tu budu do oběda! Na hladno a bez kafe.

Za chvíli se ukázalo, že až do oběda ne. Jen asi hodinu a půl.

Mladá pracovnice u přepážky volala postupně, podle čísel, lidi ke svému okýnku.

Zapsala si je do počítače, počmárala, polepila a oštemplovala papír, co měl skoro každý sebou a zpátky na místo.

Když jsem přišla a vybrala si číslo, právě zavolala k okýnku dvanáctku.

O chvilku později z odběrové místnosti vykoukla sestra a volala, ať vstoupí šestka.

A takhle pěkně stejnoměrně - dva lidi k okýnku na jednoho píchnutého - jim to šlo až do čísla 34.

Pak se paní od přepážky přemístila do krevní místnosti a pomáhala píchat.

Sice pak ještě přišel chlap číslo 35, ale musel se obejít bez přepážkové obsluhy.

S o 100% posíleným odběrovým týmem jsem hnedle byla na řadě.

Posadila jsem se na polstrovanou sesli a navrhla, že nejlíp asi bude vzít krev z levé ruky, neboť na pravé nejsou moc vidět žíly.

"No, napřed se podíváme na tu pravou," rozhodla sestra - určitě jen proto, aby mohla odporovat.

Přiškrtila mi pravičku nad loktem gumovým páskem.

Když viděla, že nic nevidí a nemá do čeho píchnout, zase gumu z mojí ruky odmotala.

Opakovala fintu s gumovým páskem na mé levičce, kde byly dvě viditelné žíly.

Napřed napíchla tu menší, ale utekla jí, tak se na to vykašlala a zkusila tu druhou.

Tu už udržela a odsála mi z ruky tři ampulky krásně tmavočervené krve.

Tak, teď už zbývá jen vyčkat, až mi zavolají od doktorky, co se v té mojí krvi toulá za prevíty.

:-D