Něco končí a něco začíná

V pátek byl poslední den školy - poslední semestrová písemka,  uff... a sbohem college na dva týdny. 






Do úlevy z konce druhého semestru se mísily mírné obavy, jak se daří ajer-kadetovi. Byli jsme zvyklí, že každý večer volal, a ve čtvrtek najednou nic, tak nám to bylo trošku divné. V pátek večer taky nic. Až v sobotu ráno, chvilku před odjezdem ze základny, se holomek potomek ozval. Omlouval se mi, že ve čtvrtek byl moc unavený, a v pátek to nestihl. Zároveň vyšlo najevo, že ve čtvtek mu konečně přišel dopis z domu k narozeninám. To mě potěšilo. Už jsem si říkala, že buď neumím napsat pořádně adresu, nebo pošťáci kadetům nedonášejí. Takže jsme viděli, že je všechno v pořádku, jen to trvá trošku dýl, než by člověk předpokládal. Překvapení jsem se dožila v sobotu odpoledne, kdy manžel přivezl syna z Hamiltonu. Z Trentonu do Hamiltonu jel Tomáš autobusem společně s dalšími kadety z této oblasti. Doma se chvíli kecalo, jak se v tom výcvikovém centru měl, a zničehonic z chlapů vylezlo, že pojedeme pro kotě. Myslela jsem, že blbě slyším. Pro kotě !? 8-O Jo, pro kotě ! Jeli jsme tedy pro kotě. A teď je tu s námi maličká šedá kočička. Není úplně čistě šedá - má na šedém podkladě nevýrazné nažloutlé fleky. Údajně ji dostala Silvinka jako odměnu za vysvědčení. Tož nevím, zda se časem neprovalí, že to byl vlastně trest za moje vysvědčení... :-P