Ontario Science Centre

výletíček

Včera jsme se opět vydali na nečekaný výlet. Tentokrát nás vítr zavál, vlastně manžel nahnal, do Toronta, kde jsme svou přítomností šokovali obohatili Ontario Science Centre.

Předešlý večer jsem připravila krůtí salát a lososovou pomazánku a koupila dva bochníky chleba. Ne, že bychom spořádali za den tolik chlebů, ale někdo radši šišatý, jinej čtverečkový, a to ještě podle momentální nálady a fáze Měsíce.

Ráno bylo trochu nejisté, zda se nám povede v rozumné době (tzn. před pořádným zhuštěním dopravního ruchu na dálnici) opustit obydlí. Při levitování dětí z pelechů jsme dokonce byli nuceni použít prvků černé magie; to jest strašení, že to nestihnem. Nedopadlo to však tak zle. Děti se zmátořily, oblíkly a nasnídaly, já vypila kafe a naplnila tašku jídlem a pamlsky (jo i Toffifee s námi jelo), muž vyběhnul se psem a koupil benzín, no a už jsme se hnedle nakládali do auta, jak okurky do láku. Vyjeli jsme v půl osmé a za dvě hodinky jsme dokodrcali na, v tu dobu ještě skoro prázdné, parkoviště u Centra Vědy. Zabrali jsme výhodné místo blízko vchodu a nahrnuli se do foyeru. Domluvili jsme se, že se půjdeme podívat na IMAX film "Hubble". Filmy jsou v rámci vstupného do Centra zdarma, ale lidi si musí předem objednat vstupenky, aby na ně vyšlo místo. Objednali jsme tedy od sympatického mladíka lístky, dostali poučení, ať se dostavíme chvíli před promítáním a rozběhli se po vystavených exponátech.

Na "Hubble" jsme, ač opět bez jediných hodinek mezi námi, dorazili s předstihem, a tak se nám podařilo šikovně ulovit čtyři místa vedle sebe, vprostřed kinosálu. Skvělé bylo, že výškový rozdíl mezi řadami sedadel byl poměrně velký, a tak naprosto nevadilo, kdyby si před nějakého drobečka sedl čahoun. Film měl u nás velký úspěch, přestože já jsem ho skoro celý probrečela, a tak jsme si objednali lístky i na další dva filmy toho odpoledne "Legendy Létání" a "V Mořských Hlubinách".

Před filmem o letadlech jsem se s dětmi zdržela v jedné expozici, a než mě napadlo optat se někoho, zda má čas, utekly nám reklamy a nepustili nás do sálu hlavním vchodem. Museli jsme vyjet zdviží do poschodí, kde nás mladá černoška pustila dovnitř zadem. Jenže se ukázalo, že nejsou nikde 3 volná místa vedle sebe, tak nám přisoupla obyčejné, plastové židle. Všechno jsme viděli dobře i tak, ale z tohoto filmu mi bylo trochu šoufl, jak jsem to všechno viděla z ptačí perspektivy, a efekty taky udělaly své.

Po leteckém filmu jsme se všichni společně odebrali do expozice elektřiny, kde postarší borec zneužíval dobrovolníky z publika k pobavení ostatních diváků elektrickými jevy. Když už nás to tam přestalo bavit, vzpomněli jsme si, že je možná vhodná doba pospíchat na poslední film. Při hledání východu jsem zabloudila do miniexpozice se zvířátky, tak jsem nahonem pár vyfotila, a už jsme pádili nahoru do druhého patra na film.

Zpočátku mě trochu překvapilo, že značení poschodí bylo opačně, než je běžným zvykem, takže druhé a první byly kdesi nahoře, zatímco šesté ve sklepení.

Přes veškerou snahu jsme i na mořský film přišli po začátku promítání a museli podstoupit potupnou cestu výtahem a zákulisím. Tentokrát naštěstí byly volné sedačky vedle sebe, jen jsem se napřed musela ohradit, když nás pracující důchodce poslal do řady s jenom jedním volným místem. Tento film byl taky moc hezký - pěkná tečka za celodenním výletem.

A máme jet zas. To ještě nevíme kdy, ale průkazka platí celý rok, tak až se zas šikne nějaký zajímavý film, jdeme na to, a taky doprohlížíme sekce, na které nám tentokrát nezbyl čas. Tomáš si koupil v gift shopu gyrosféru, či jak se to jmenuje. Tu jsem nefotila, tak asi pak zkusím udělat krátké videjko, jak se protáčí na podstavci.