Rozladil, překvapil, potěšil. Né nutně v tomto pořadí.
Napřed samozřejmě potěšil, když halda knížek s jeho příběhy ČESKY ke mně přiletěla ve vánočním balíku. Knihy napřed odpočívaly po dlouhé cestě, aby si tu zvykly.
A pak jsem jednoho dne otevřela namátkou první z nich, která začínala povídkou (vlastně detektivním příběhem) "Tykev a náhrdelník". Trochu mne šokovalo a znechutilo, že se tam dopodrobna popisuje, jak bylo jednomu z darebáků vypíchnuto oko. Že bych TO až tak nutně potřebovala vědět... Ale zase na druhou stranu mě to dost dobře připravilo na hrůzy dalších kousků, které se hororu vypíchnutého oka, snad krom sem tam nějaké té uříznuté hlavy, zatím nevyrovnaly. Pravda, větší část stále ještě nemám přečtenou.
Hrdinou těchto příběhů ze staré Číny je soudce Ti, podle všeho člověk, který kdysi opravdu žil a jako soudce-detektiv-starosta působil.
Překvapilo mne několik pozoruhodných věcí. Tak například rukávy lidí sloužily coby kapsy až tašky. Takovej rukáv bych opravdu někdy ráda viděla, jak tam lidi všemožné předměty zašoupli, aby jim nevypadly. Vemte si, že někam jdete, něco si tam vložíte do rukávu, za chvíli vás přepadnou darebáci, a po pěstní či ozbrojené potyčce s tou bandou vám nejenže dotyčný předmět z rukávu nevypadnul, ale dokonce se ani nijak nepoškodil! Co na tom, je-li to klec se zpívajícím cvrčkem, úřední lejstro nebo porcelánová číše. Mám takový dojem, že z té doby a země asi pochází úsloví: "Mám si to vytřepat z rukávu?" Prostě, ve staré Číně, jak nemáš rukáv, tak seš NIKDO!
Dále mě zaujalo, že soudce měl 3 manželky. Tedy původně vlastně "jen" dvě. K části, kde má manželku jednu, jsem se zatím nepročetla. A to se kdesi zmínil, že má jako soudce a vedoucí městského okresu právo na 4 manželky. Tehdá by to možná nějak utáhnul, ale vemte si to dnes, při těch cenách všeho možného, co manželka potřebuje... Stejně se zdá, že autor Robert van Gulik manželky soudci "dodal", aby byl víc "lidský", takže skutečný Ti pravděpodobně žádné manželky neměl nebo aspoň ne takové kvantum.
Potěšilo mě, že soudce je přísný k lumpům, a vlídný k dětem, ženám (nejsou-li tedy zrovna obžalované), zvířatům a přelaskavý ke svým neocenitelným pomocníkům - Ma Žungovi, Tiao Tajovi, Tao Kanovi a svému starému vychovateli, nyní poradci, seržantu Chungovi. Po přečtení dvou knížek jsem zjistila, že rodinné jméno lidí se uvádí v pořadí jako první a "křestní" jméno jako druhé.
V dovětku jsem se dočetla, že čínské detektivky vlastně začínají v opačném sledu, než jsme zvyklí zde. Zaprvé vypravěč oznámí, kdo je vrah, a pak teprve následuje zápletka. Tohle by asi evropští čtenáři van Gulikovi omlátili o hlavu, takže příběhy, převzaté z pramenů podle skutečných událostí, (předpokládám, že některé napsal podle vlastní hlavy) upravil tak, aby byly v souladu s formou, na kterou byli zvyklí lidé, pro které psal.
Jdu pokračovat ve čtení vraždy v lotosovém jezírku a docela se těším, co ještě zajímavého vyplave na povrch, než dočtu poslední příběh.
Ukázka:
Ti se obrátil k žebrákům a povzbudill je, aby se bez obav dali do jídla i pití. Vyjevení vagabundi dlouho váhali, než se do toho pustili, ale pak byly tácy i poháry v mžiku prázdné. Jejich vůdce, jednooký lotr, si otřel ruce o mastné vousy a odevzdaně zamručel ke svým druhům: "A teď nám dá useknout hlavu..."
Jo, o rukávech sezmiňuje a mají je opravdu hluboké, ale o tom, že kalhoty mají rozparek skoro až do pasu z obou stran a ty kalhoty přežily do dnešní doby a nosí je caparti i staří čínani ještě dnes... ani památky. :-)) Koukala jsem na to dost vyvaleně, když si dospívající mladice na kraji chodníku jen tak přidřepla a vůbec jí nevadilo, že na ní koukám, já se styděla asi za ní, páč třebaže s foťákem v ruce jsem si netroufla tak jako ona. A děti naprosto normálně. Holt Čína je Čína! :-)) Krásu lotovsového květu lze najít v jakékoliv jeho fázi... i na talíři připraveném k jídlu. :-)
ReplyDeleteWicky ;o)Tak to je síla. Nemáš chuť ty příběhy van Gulikovi teda trochu vylepšit? ;o)))Lidi jako já, co se nikam nedostanou, se rádi poučej!
ReplyDeleteOby :o))nene, kdepak. Já jsem právě zahloubaná úplně do jiné knížky. Od Wericha a náramně se taky bavím. Jdu sedět na balkon s kávou a s člověkem velkého srdce, neúnavného pozorotvatele a kritika lidské blbosti a jiných negativních jevů, kterého si lidi pletli s Hemingwayem (teda vizáží). Tak abych ti neunikala od tématu: Jdu pokračovat ve čtení o lidech, jejich náladách a docela se těším, co ještě zajímavého vyplave na povrch, než dočtu poslední stránku. :-)
ReplyDeleteTak si krásně počti, skvělej výběr, snad se k té Tvojí knize taky jednou dostanu. Já dám kafe až po obědě, teď du číst nasucho. ;o)))
ReplyDeleteFakt čtivě podané poměry tehdejší Číny, co? Taky bych pár těch krutějších popisů oželela, ale jinak mi to hodně sedlo. Ale to lotosové jezírko jsem zatím nečetla...
ReplyDeleteJo, Nomi, dost dobře napsané, nevím teda, jak dobře je to napsané v originále, ale česky se to čte pěkně. Ááá, vidíš, asi ještě doplním článek o stať, co mě rozchechtala. Ať to má trochu štávu a kousek ukázky.Jezírkovou vraždu jsem dočetla, ale nic neprozradím, však se k němu dostaneš...
ReplyDeleteRukávy zajímavý. Akorát jsem v napětí: Tak dal jim useknout ty hlavy nebo nedal???
ReplyDeleteLenko, sice bych to tu asi neměla psát, ale co už, většina těch, co si sem chodí číst, to už buď četla nebo je to nezajímá. Takže, NE, tady těm hlavy useknout nedal. ;o)
ReplyDeleteSoudce Ti na ombucmana!
ReplyDeletead 8: Hm, vidím, že si budu muset soudceho Ti přečíst! :-) Já viděla jen jakési staré inscenace v televizi.
ReplyDeleteOby, Frederic Lenormand[2] je ten, kdo prokračuje po Van Gulikovi a přibližuje barvitě atmosféru 7.století Číny za vlády Čang. ;-)Přeji klidné a kladné vyřízení věcí nepříjemných! :-)
ReplyDeleteDěde nevěde, to bude asi horší. Kde ho vzít? Jinak podporuju myšlenku! ;o)
ReplyDeleteDobrej přístup Lenko! Soudceho Tiho doporučuju, snad místama jsou trochu drsnější pasáže, jak tam zrovna popisujou mučení a podobné zhovadilosti, ale to zvykneš... Já jsem v tv nebo na videu viděla Charlie Chan, ale to je detektiv novodobej, takovej sympatickej tatík. ;o)
ReplyDeleteWicky, moc děkuju!Vzpomenu si na Tebe a jistě mi to vyřizování půjde líp. A díky za tip, tak už vím, kam dál, až se pročtu soudcem Ti. ;o)
ReplyDeleteSoudce Ti na hrad!Lenormandovi se knihy nedaří. Dokonce o jedné sám řekl, že se mu nepovedla (!).Myslím, že žádná část, kde má jen První dámu, neexistuje. Teď nevím, máš-li Pavilón se smuteční vrbou, ale tam je ještě další použití rukávů, budeš mrkat na drát. Charlieho Chana jsem nečetl (obecně detektivky nemám rád, ale Soudce Ti miluju), ale pamatuju si jeho větu "Opusťte palnou zbraň, pane Jennisone, jinak budu nucen učinit osudnou vložku do životně důležitého orgánu těla ve vašem majetku." Čínská zdvořilost!
ReplyDeleteAhoj Oby, některé z těch detektivek jsem četla, měla je ráda i moje maminka. Na rukávy si pamatuju, i na to, že mají víceré použití, jak píše Henry, ale podrobnosti už nevím.Na žádné kruté pasáže si naštěstí nevzpomínám, tak to asi bylo v jiných dílech, než se mi dostaly do ruky.Ale je to prima oddechové čtení na léto, taková kvalitní detektivka a ještě historická.
ReplyDeleteTak už dokonce na hrad, to asi už budeš muset pořádně zalobovat, aby to vyšlo! ;o)No, uvidíme, Lenormand stejně musí prozatím do řady...Tomu docela věřím, že samotná první dáma neexistuje. Ona se tam ta jeho rodina povětšinou vyskytuje velice okrajově.Ano, pavilón s vrbou mám - temně červená kniha. Na rukávy se těším. ;o)Charlieho Chana jsem taky nečetla, jen viděla jako filmy. Skvělej citát! ;o)))
ReplyDeleteAhoj, Chris, tak vida, další lidi do klubu příznivců soudce Ti! ;o)))Buď ráda, že si ty drsné části nepamatuješ, je jich tam místama víc než dost. Ovšem, jasně, podle toho, co jsi četla. ;o)Mně se čte dobře Dick Francis, a měla jsem skoro kompletní jeho tvorbu, ale musela jsem ji dát z domu pro nedostatek místa. ;o)
ReplyDeletetyyy jo tp už je dlouho zpátky co jsem četla soudce Ti, mohlo mi být tak 15 jestli vůbec, ale čtení je to bezvadný
ReplyDeletePřítelkyně ;o)))pěkně vás tu přibývá, co jste už to dávno četli, jen já doháním na stará kolena, co jsem v patnácti zameškala. ;o)
ReplyDeleteCharlieho Chanajsem několikrát četl, zato nevím o žádných jeho filmech. ASi nejsou v češtině...:o(Soudce Ti nečtu, nesedí mi to.
ReplyDeleteMontrealere,no vida, já zas netušila, že existuje Charlie Chan jako kniha. Poptám se tu v knihovně. Jasná věc, Ti každému nesedí a taky ho nikomu nevnucuju. ;o)
ReplyDelete