V sobotu jsme oslavili 150. výročí města. Nó, oslavili..., jak se to vezme. Jelikož jsme na stejný den "chytře" zorganizovali Garage Sale (prodej nepotřebných věcí z domácnosti) před domem, neměli jsme moc šancí zúčastnit se všeobecného blázince veselí. V různých částech města, zejména ve strategicky umístěných parcích a podél řeky, probíhaly zábavné aktivity jako hry pro mládež, kolotoče, hudba a občerstvení. Prodejních budek všude jak na výročním jarmarku a hlava na hlavě.
Po skončení průvodu (spáchala jsem několik fotek, protože táhnul naší ulicí) jsem zašla s Tomem do parku u domu. Chtěl totiž, ať ho doprovodím na nafukovací atrakci, která byla zadarmo, po vystání fronty.
V deset večer jsme ještě shlídli dost pěkné ohňostroje nad řekou. Smůla byla v tom, že manžel snaživě natáčel koncert imitátorů Brouků (The Caverners), a na fotokartě nechal na moje ohňostroje minimum místa. Hlavně, že jsem s sebou táhla náhradní baterie, zatímco tentokrát mě převezla kartička. No neva, lepší malé něco než velké nic.
V neděli bylo rybování pro děti s odměnami, ale oba dva (děti) odmítli šanci sedět několik hodin potichu na břehu řeky a koupat žížaly. V mimořádně slabé chvilce jsem navrhla, že co kdybychom jeli do krytého bazénu. Všichni s tím souhlasili. Po obědě (a po té, co jsem do tašky napěchovala něco jídla, když manžel prohlásil, ať nepočítáme s tím, že se zas najíme někde v restauraci) jsme tedy (ne příliš nadšeně) odkodrcali do Hamiltonu. Cestou jsme konečně zjistili, proč máme se Silvinkou poslední dobou samé problémy. Udělala si totiž ze jména anagram a informovala nás, že Silvie = is evil. No totok!!
Plavání se nám tentokrát moc nevyvedlo. Byli jsme po sobotě dost zvadlí, a tak se nám příliš nelíbilo ani v teplé ani ve studené vodě. Manžel odešel předčasně z vody, že je prý moc unavený a počká nás venku. Tomáš mě komplet zalil vlnami, ač jsem na něho řvala: "Na hlavu NE!". Před odchodem z vody se ještě stihl se sestrou pohádat o červený balón, přestože se na okraji bazénu povaloval i jeden pěkný bílý a taky modrý s měsíčkama. Asi už toho měl taky plné tenisky, bo cestou domů v autě usnul - nevídaná věc už kolik let.
No, a já jsem polomrtvá ještě teď...
Skvělá reportáž :-))
ReplyDeleteJo jo, není nad pohodový víkend :-) Ty nafukovací hrady u našich dětí taky bezkonkurenčně vedou. Jakmile se to někde objeví, nejde je odtamtud dostat. Ale takovou skálu u nás zatím nevidno :-)
ReplyDeleteÓOOo jééé, Oby :)), děkuji, jsem potěšena a mám radost!:-)Vidím Oby, že i u vás byl krásný víkend plný zážitků, které stály za to je zastavit a zachytit ve svém pohybu a náladovosti a možná ti za pár let připomenou právě tuhle část života. Krásný snímek šťastného dítěte, co se snaží vysoukat se do protisměru?, nebude z něj skálolezec? Barevná záplava světýlek je úžasná a rozostřené zobrazení je hodně působivé, některé vypadají tak trochu jako impresiniostické snímky. Jsou nádherné a je jich dost :-)To malé něco mi připomnělo můj zážitek s ohňostrojem, kdy jsem neměla foťák u sebe a tím pádem mám velké nic.:-)) Nebylo to v Čechách, ale v zemi kde občas řádí ETA, a tak mě vylekala obrovská rána, když jsem se večer/za tmy/ toulala po krámech. Vyplašeně jsem vyběhla před obchod s tím, že zmizím, když se najednou nad mojí hlavou rozsypalo po nebi tisíce barevných hvězdiček, rána stíhala ránu a já vlastně stála téměř v epicentru ohňostroje. Ne sama ale spousty místních i turistů, kteří na rozdíl ode mne věděli, že je to plánovaná atrakce na ukončení sezony. Trvalo to dlouho, bylo to naprosto úžasné, jen jsem stála s hlavou vyvrácenou k nebi a dívala se a dívala, okolo spoustu lidí fotilo, mrzelo mi, že já nemám na co, ale na druhou stranu jsem se cítila tak nějak svobodně v tom dívání a vnímání oběma očima a ne přes hledáček, či displej, ve snaze o co nejlepší snínmek. Byla to nádhera, jen trochu malinkých světýlek rozptýlených na nočním nebi a je z toho obrovský zážitek. :-)))Krásně fotky prchavých chvilek. :-))) Zrcadlení v řece se mi moc líbí. Jsou to bonbóny pro oči. ;))
ReplyDeleteMaire, děkuju! ;o)
ReplyDeleteNomi, přijde na to, čemu kdo říká pohodový, že? ;o)Tu kamenitou nafukovačku jsem taky viděla poprvé, ale kdysi v jakémsi parku jsme narazily na žraloka, hrozně vysokého. Jednou stranou se vylezlo nahoru a pak se sklouzlo dolů na druhou stranu. Na to šla jen Silvinka. Tomáš měl asi rok, tak by ho tam nepustili. Jinak mívali rádi na kolotočích Pirátskou Procházku - lezení přes síť, po prkenné lávce a mezi bimbajícími pytlíky. To šli i několikrát, když měli permanáramek.Zajímalo by mě, zda se vám otvírá ten odkaz na průvod, jsou to totiž fotky na FB a v druhém kompu po mně chtěli, ať se přihlásím, hmm...
ReplyDeleteWicky! ;o)))Zkoušíš trumfnout komentem můj celý článek, co? Jojo, skálolezec on by moc rád. Ještě neměl ani rok, když se vydrápal po žebříčku na poschoďovou postel nahoru. Pak párkrát sletěl, tak jsme byli nuceni žebříček odendat. Asi ve čtyřech letech se naučil lézt na strom. Sousedi si hrozně stěžovali, že jim kazí děcka a nakonec se raději odstěhovali. Já jsem mu lezení zakazovat nechtěla, protože jsem coby dítě lozila taky. A kdyby lezl přes zákaz, myslím, že by byla větší šance spadnutí.Tak to Tvoje velké nic je SUPER! Já jsem měla zbytek ohňostrojů (až došlo místo na kartě) zrovna takový - Seděli jsme s Tomášem na vlhké trávě u řeky (bez podprdelníků), on se mi opíral hlavou o kolena a koukali jsme na tu krásu. Domů jsme šli s mokrými zadky, ale krásným zážitkem. Jo, a to rozostření není úmyslné, to jen tak blbě fotím. ;o)
ReplyDelete"Na hlavu NE" - skvělý výkřik!Mimochodem, Tvá reportáž, milá Oby, potvrzuje folozoficky zjištěnou skutečnost, že neplatí: "Čím více, tím lépe". :)
ReplyDelete...no krásněsi to Užíváte! Tak to má bejt..... Wicky už by si taky mohla zřídit vlastní blog (už mlčim) :O)
ReplyDeleteahoj Hu.. :O) Užíváme. :O)Tak MLČ!! :o))Nebo vlastně přidej taky nějakou historku z "namáčení". ;-)))
ReplyDeleteAhoj Oby, tak už to je;)Díky!
ReplyDeleteOby :o)P a r á d a !! JeToTam. Ještě vpoledne nebyly. :-))
ReplyDelete[7] D. n., je možný, že v tý všeobecný vřavě, jaká tam panovala, slyšel jenom to důrazné: "Na hlavu...!", tak se snažil. Ono taky kam, že jo? Když člověku z vody vyčuhuje s bídou sotva ta hlava, a ani to kolikrát ne!Ehm, tak jsem nepochopila jaksi, zda ten dodatek je pochvala nebo stížnost... ;o)))
ReplyDeleteJojo, Humříku, užíváme si, co to dá! Taky si pěkně užiju, než se zpětně dohledám všech Tvejch komentů, kterými jsi mě tu dnes obohatil. ;o)))
ReplyDeleteWicky, koho/co jste namáčeli? Jestli Humr neposlouží historkou (a že už mu vyhrožuju pokutičkou a furt se k ničemu nemá!), budeš to muset dát k dobru Ty, někde v komentíku. Třeba u mne... ;o)
ReplyDeleteK tématuU nás bylo tento týden také městské veselí, koná se tu festival, ovšem takový, že většina místních při něm radši odjede pryč nebo se mu snaží vyhnout:)Na ohňostroje ráda koukám, vyfotila jsi to moc hezky.
ReplyDeleteChris, paráda! Zrovna jsem nakoukla. Přijdu si zas počíst, koukám, že tam máš pár nových článků, ale teď mažu na preventivku. ;o)
ReplyDeleteWicky!Doufám, že Tvůj jásavý pokřik se týká prokliku k fotkám na FB. Přítel Henry poradil, kde jsem udělala botu. Snad už se teda budou moct kouknout všichni. ;o)
ReplyDeleteDíky Chris! Tady naopak na náš festival dojíždějí lidi i z okolních měst. A v neděli ráno, při paběrkování u řeky, tedy při venčení psa a obhlídky bordelu, co lidi po sobě zanechali, našel Tomík pod jedním piknikovým stolem krásný, nový, zářící dolar! ;o)
ReplyDeleteOby ;-))ke 14, to byl jen takový maláý slovní obrat, aby taky přidal něco HuMoHuMorného!! Měl nějakou velkou Pauzu - ale dnes to napravil a přidal foto zákopu v Pařížský.:o) a k 17ce, JoJo ;-)) To chodící modré hrozno je božíííí ;-)) Parádní vozítka! :-)Říkáš dolar? Některé krásné zářící dolary by se měly schovat na památku. ;-))
ReplyDeleteFBFenomén dnešní doby - Facebook se mi otevře a tvoje fotky vidím. V pohodě...
ReplyDeleteWicky ;o)tisíceré díky! Zrovna jsem do té Pařížské nakoukla, jak se tam nic neděje a ticho po výkopu. Že ale HuMra dokopou k výkonu nic nedělající dělníci, to je BOMBA.Ještě budu muset teda zkontrolovat starší články, bo mám dojem, že jsem tu už kdysi dřív dávala odkaz na obrázky ve fejsbuku, tak jestli jsem to též tehdá nezblbla. Jak nikdo neřve, že odkaz nefunguje, já poznám houby! Jo, myslím, že to byl ten Esperanto piknik, hnedle se na to mrknu.Víš Wicky, zajímavý je, že on dolar vždycky nejvíc září, když leží v trávě. Zavřeš ho do krabičky a lesk v docela krátké době pohasne. ;o)
ReplyDeleteJasně Mirku Č, k večeru jsem zjednala nápravu původně špatně zformulovaného odkazu. ;o)))
ReplyDelete