Bylo na čase zajistit psici ochranu na další období v podobě očkování proti vzteklině a dalším nežádoucím chorobám. Objednala jsem ji tedy na veterínu. Sekretářka mi chtěla vnutit nešikovnej termín v pátek, ale po mém nespokojeném brumlání přehodnotila situaci a pozvala nás na středu. Na 3 odpoledne. No budiž, sice to není nejlepší doba, ale manžel vyžadoval odpolední termín. Napřed jsme mysleli, že by Tom mohl jet taky, aby všechno viděl, ale prohlásil, že jet nechce, a taky by nám už nevyšlo vyzvednout ho ze školy. I tak se nám povedlo dojet pozdě, ale svedli jsme to na rekonstrukci silnice. Nakonec bylo lepší, že děti s námi nejely. Sedět 2 hodiny v autě, ve vedru, při jízdě jednotvárnou krajinou, by určitě v klidu nevydržely. Mimo to, Amber celou cestu tam i zpět bez ustání slintala a kapalo jí od mordy, jak z pokaženého vodovodu. Tentokrát jela na zadním sedadle, které měla sama pro sebe, ale moc se jí nelíbilo, že je tam sama a v nestřeženém okamžiku se protlačila dopředu a uvelebila se mi na klíně. To by mi ani tak moc nevadilo, kdyby (krom toho, že mě celou zachlupila a málem oběsila na řemínku od foťáku, který nosím jak maniak pověšený kolem krku a na který si ona sedla) po chvíli nezačala poskakovat, s občasným bonusem zarytého drápu do mého stehna. Nedalo se nic dělat - musela jsem ji přestěhovat zpátky na zadní sedadlo. Konečně jsme dorazili na místo. Zavedli jsme Amber do vážnice, ale odmítala vstoupit na ten divný černý obdélník. Musela jsem ji podebrat a na váhu ji ručně a stručně postavit a pak dávat pozor, aby předčasně nesestoupila. Červená čísla dohopsala skoro k hodnotě 40 liber; tož pěknej macek nám vyrostl z té čistokrevné šeltie...
Pak nás zavřeli do ordinace. Za 10 minut přišla vetka a začala psa osahávat. Svěřila jsem se, že se psovi pod ušima nějak divně natuho zamotaly chlupy a když jí to zkouším rozplantat, bolí ji to a uhýbá. Doktorka navrhla, že jí zhomogenizovanou srst opatrně odstřihne, aby se pod ní nedržela vlhkost (což by mohlo vést k podráždění kůže). Řekla, že si ji na to vezme do jiné místnosti. Když se po 20 minutách psího fňukání obě vrátily, všimla jsem si, že má Amber na levé zadní noze jasně žlutý fáč. Na mou otázku, proč má na noze tu divnou náplast, když jí měli odklipnout chlupy pod ušima, mi vetka sdělila, že jí z té nohy vzali krev. Jakou krev? Žádnou jsme si neobjednali. No ale krev byla prej napsaná sekretářkou na kartě, tak co vyskakujem. Teda tohle, člověk aby už hlídal i sekretářky... Pes se zdá zdravej, tak jsme krevní test odmítli. Amber dostala 3 maličké injekce do hýždě a koupili jsme půlroční balení vodičky proti blechám. Potěšilo mě, že jí při té proceduře s ušima a braním krve zároveň zkrátili drápy - zadarmo!
Z rozhovoru se sekretářkou při domlouvání, kdy přijet:
Já: "Na té kartičce, co jste nám poslali, je napsaný, že máme dovézt ke kontrole její stolici..."
Sekretářka: "Ano, ze stolice zjistíme, jestli nemá červíky."
Já: "Aha, a v čem ji mám dovézt? Stačí to v takovém tom pytlíku, co se do něho hovínka sbírají?"
Sekretářka: "Ano, to úplně stačí, ale napřed, než k nám pojedete, si ho dejte do ledničky!"
No, tak hlavně, ať je zdravá! To s tím hovínkem mě trochu překvapilo, protože v autě přece zase roztaje, ne?Jinak, já vezl autem půlmetrákového malamuta, bratranec řídil a já držel psa na zadním sedadle (psa, kterého jsme si právě vzali z útulku), to byla taky legrace.
ReplyDeleteAno, Henry, zdrava a zrava! Hovinko neroztalo, nebylo zmrzly, jen tak fajnove vychlazeny, no a pak uz zase ne... ;o)))O malamutovi napis clanek, urcite nejsem sama, kdo si ho s chuti precte. ;o)
ReplyDeleteTeda, trošku divodá cesta :-)A hovínkové téma nikdy nezklame ;-))
ReplyDeleteOby, je nejen zdravá, ale i fotogenická! Tak do toho!
ReplyDeleteJo, Nomi, divoká cesta a můžem si za to sami. Mohli jsme s ní chodit na veterínu tady na pěchotu, ale chtěli jsme ušetřit nějakou tu pětku, tak jsme se rozhodli jezdit s ní do jiného města, kde je veterína levnější, jenže to jsme netušili, jakej je ta naše pesa potrhlej cestovatel. Jo hovínka asi byly v pořádku, teda bez červíků, ale zdálo se mi při sběru, že v jednom je kousek ponožky. Taky jsem je poctivě dala do ledničky, původní pytlík do kelímku od smetany a ten ještě do jiného pytlíku. ;o)
ReplyDeleteD. n., jak víš, že je fotogenická? Vždyť jsem tu nedala žádnou její fotku, po té co jsem se viděsyla©, že váží skoro 40 liber. No jo, se Ti řekne: "Do toho!", ale do čeho vlastně? ;o)
ReplyDeleteNo jo Oby, máš toho hodně. Začni tedy od začátku :-).40 liber jsem mšl naposledy v Londýně.
ReplyDeleteAjajaj, koukám, že bloguje neakceptuje značku kopyrajtu! Tak 40 liber mít v Londýně, to bych zas myslela, že je málo. ;o) Tak jo, pěkně od začátku... á dva, tři! ;o)))
ReplyDelete