V pátek jsem měla pracovně poradní schůzku se známou v jiném městě. Dohodly jsme se, že k ní přijedeme po sedmé večer. Nu, přijeli jsme. Neměli jsme sice hodinky, takže jsme nevěděli kolik je přesně hodin, ale tušili jsme, že je buď něco před sedmou nebo po sedmé. Na asfaltovém plácku před garáží odpočíval vínový minivan, ale jinak nikde nikdo. Hm, že by na nás zapomněla? Pro jistotu jsme zazvonili a zabouchali na dveře, ale nikdo neotvíral. Navrhla jsem, ať počkáme, že si zatím trochu vyfotím okolí. Když už jsem cvakáním a pípáním aparátu vyděsila všechny ptáky v ulici, a známá se pořád neukazovala, rozhodl manžel, že nebudem dýl čekat, a radši se zajedem podívat po okolí.
Tak jsme se dostali do pevnosti Fort George. Tam jsme ještě nebyli, takže jsem zas fotila jak zběsilá a tady je několik obrázků:
Po návratu k domu známé už byl dokonce pryč i minivan. Přesto jsem šla ke dveřím a třikrát zvolna zazvonila. Tentokrát známá přišla a otevřela. Ukázalo se, že předtím byli s manželem na večeři a nějak jsme se prostě minuli. Teď byl van pryč, protože její manžel v něm odjel vyzvednout poštu, kdežto na tu večeři šli pěšky.
Tak se všechno pěkně vysvětlilo. Předala jsem známé domácí koláč, který prozatím uložila v kuchyni, že si ho potom dáme s čajem.
Hned mi začala ukazovat, co jsem přišla obhlídnout a všechno jsme pěkně prokonzultovaly, takže jsem se zase poučila. Nakonec jsme si ještě všichni dali ten můj čízkejk a čaj. A byl čas vrátit se domů.
No, to je logické. Mají na zahradě auto - nejsou doma. Auto tam není - doma jsou... :-)))
ReplyDeleteV té válce, která začala roku 1812, padl Tekumseh. (Pamatuješ čtyřdílnou oranžovou KODovku?)Třetí fotka je pěkná ukázka street fashion...
ReplyDeleteRaz,dva,třo, bílý kůň!:-)Asi si přeslechla, že máte přijet po vobědě, abyste už na večeři byli doma!-))
ReplyDeleteNomi, já si furt říkám, že je to tu nějaké na hlavu postavené. Takže člověk aby počítal se vším, a rači se ničemu moc nedivil, nebo skončí jak Alenka v Říši divů! ;o) Ale řeknu ti, Alenka mě vždycky děsila víc, než celá Karkulka i s Kůzlátkama. ;o)
ReplyDeleteHenry, nemyslím, že jsem to četla, takže tě musím zklamat. NEPAMATUJU!Chi, Ty tomu říkáš street fashion, a já myslela, že lidi už skrz tepla začínají odhazovat svršky... ;o)
ReplyDeleteMod., a to má být co, zaklínadlo nebo rozpočítávačka? ;o)))Ten bílý kůň byl pěkný, chtěla jsem ho i s drožkou, ale vlítnul mi tam ňákej escort.To ne, nepřeslechla, paní se omlouvala, jasně jsme přijeli v přibližně správnou dobu, ale tím zdržením, a tím jak jsme se pak s ní pěkně zakecali jsme dorazili domů až k půlnoci.
ReplyDeleteTu pevnost jste navštívili protože ani Vy, ani Oni nebyli doma. Je prostě užitečné když lidé tu a tam nejsou doma. Hodiny na věži Tvé vyprávění verifikují - to neznamená, že je velmi fikané!
ReplyDeleteD.n., máš naprostou pravdu. Nejlepší je nebýt doma. To pak na Tebe ani exekutor nemůže. ;o)))Nojo, ale hodiny na věži mohly taky klidně nejít. Mám ale dojem, že šly. Vyprávění nemělo ani za cíl být fikané. Prostě jen omáčka, aby byl jasno, jak jsem přišla k fotkám. ;o)
ReplyDeleteÁááách, nádhera! :D
ReplyDeleteMaire, tobě se to líbí? Myslela jsem, že jsi spíš na kordy a meče než na děla! ;o)))
ReplyDeleteŘíká se, že nejlepší akce jsou ty neplánované:)
ReplyDeleteNojo, Chris, a taky ty krátké. Nemuseli jsme se nikam trmácet patnáct kiláků po svejch... ;o)))
ReplyDeleteObyto je zaříkávačka pro štěstí, to se musí, když uvidíš bílého koně:-))
ReplyDeleteoby: já miluju historii tak nějak všeobecně, vlastně až do 19. století, pak už je to na mně moc moderní :-D Ale zvláštní lásku mám opravdu ke středověku, ke keltům - a k osidlování Ameriky a Kanady (a samozřejmě k westernu) :D
ReplyDeleteAhá, Mod., tak to děkuju krásně! Jsem se pořád divila, proč se mi štěstí vyhýbá a ono proto, že jsem nezařekla bílého koně. ;o)))
ReplyDeleteMaire, tak to je krásné. Máš pravdu, ona ta moderní historie, už se zdá nějak málo romantická. Ovšem já jsem na dějepis hrozná, páč si nikdy nemůžu zapamatovat žádný letopočty, mám v tom zmatek. ;o)))
ReplyDelete